Skutečně vidíš to, co vidím já­­?

Juraj Gábor obdržel Cenu Igora Kalného na VI. Zlínském salonu mladých v roce 2012 a na konci tohoto roku se představil zlínskému publiku samostatnou výstavou. V nově otevřeném prostoru v budově 14 Baťova institutu vystavil architektonický objekt, který nejenže odkazuje na jeho uplynulou tvorbu, ale navíc čerpá námět ze sbírek Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

Gábor ve své umělecké práci využívá fotografii, video či performance. Důležitý význam však pro něj sehrává kresba, která se stává jakýmsi technickým až analytickým záznamem, skicou v konečném výsledku, zhmotněnou do prostorového, architektonického objektu (např. výstava Stupeň spochybnenia). Gábor umělecké médium vybírá a přizpůsobuje svým požadavkům velmi precizně tak, aby samotný celistvý výsledek nabídl mnoho vrstev a čtení. Archeologickým bádáním ve svých pracích odhaluje různé příběhy a myšlenky, které posouvá do nových konotací a čtení. Divákovi při tom bez problému odkrývá „postup při myšlení“ nebo „záchytné body“ své práce.

Název zlínské výstavy je inspirován názvem díla Jakuba Schikanedera (Dívka před domem, 1907-1909), které tvoří součást stálé expozice první poloviny 20. století ze sbírek Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Divák se na Schikanederově obraze dívá na dívku, která se zase dívá na dům. Obraz Gábor použil jako skicu, přičemž se motiv dívání stal ústředním tématem projektu, který vyústil do trojrozměrného objektu.

Napříč industriálním výstavním prostorem Baťova institutu vyrostl velkorysý architektonický objekt, jakási pyramida zhmotňující prostor, který leží v zorném úhlu našeho oka, přičemž Gáborova pyramida vidění vychází z již renesanční představy o vidění od L. B. Albertiho, kterou můžeme přirovnat k projekci světla na plochu v temném prostoru.

Pyramidový objekt z neopracovaných dřevěných latí se vstupem dovnitř je dlouhý 17 metrů a jeho hrot můžeme zahlédnout ještě před vstupem do hlavního výstavního prostoru. Hrot je umístěn ve výši očí průměrně vysokého člověka, objekt končí obdélníkovou plochou představující zorné pole pohledu před sebe, která má rozměry filmového plátna 16:9. Divák je nucen zhmotněnou pyramidu vidění nejdřív celou obejít, teprve pak se dostane k ploše se vstupem. Uvnitř pyramidy, kam se dá vstoupit jen po malých skupinách, se stáváte pozorovatelem, ale i pozorovaným, v reprodukované projekci pohledu do neznámé krajiny. Tato projekce zachycuje hodinovou performance se zapadajícím sluncem, zprostředkovává výhled na travnatý horizont se silnicí a administrativní budovou v pozadí. Už to není krajina, která může připomínat obrazy s vysoko poddimenzovaným člověkem romantického umělce Caspara Davida Friedricha. Je to reprodukovaný pohled tady a teď v reálném čase s volně drženou kamerou v ruce.

To, co navenek působí jako příjemná designová intervence do nově zrekonstruovaného prostoru se sloupořadím a s odhalenou vzduchotechnikou, je realizace analyticky promyšleného záměru. Přesvědčit se o tom můžeme v menší místnosti, kde Gábor vystavuje fotografie, objekty a analytické kresby. Odhaluje a ukazuje nám svou vlastní cestu procesů pozorování v čase. Všechno má svůj řád a fragmenty jsou jakousi mozaikou, které umělce „přivedly“ ke konečnému dílu v prostoru.

Juraji Gáborovi i jeho spolupracovníkům se podařilo docílit estetického až meditativního zážitku z prostoru vnějšího i vnitřního a nejen to. Mnoho promyšlených odkazů a svým způsobem určitá interakce si zaslouží kladné hodnocení milovníků umění.

______________________________________________________________

Juraj Gábor: Dívka před domem / kurátorka: Lucie Šmardová / Krajská galerie výtavarného umění ve Zlíně / Zlín / 24. 11. – 31. 12. 2014

______________________________________________________________

foto: archiv KGVU