Politika hýbe Benátským bienále

Jubilejní 60. ročník Benátského bienále se veřejnosti otevře tuto sobotu. Jeho přípravy však, snad více než kdy dříve, provázejí změny reflektující aktuální dění na světové politické scéně. Nejvyhrocenější diskuse se točí kolem izraelského pavilonu v souvislosti s probíhajícím konfliktem mezi Izraelem a hnutím Hamás, jak Artalk nedávno informoval. Více než 23 000 umělců a umělkyň a kulturních pracujících podepsalo petici iniciovanou skupinou Art Not Genocide Alliance (ANGA) bojující proti účasti Izraele na Bienále kvůli situaci v Gaze. Jak italský ministr kultury, tak i vedení přehlídky však v průběhu března vyslovili svoji podporu Izraeli a požadavky signatářů odmítli. V úterý 16. dubna, kdy odstartovaly novinářské prohlídky areálu, ale umělkyně Ruth Patir překvapila svým rozhodnutím nechat dveře izraelského pavilonu prezentujícího její projekt (M)otherland zavřené až do té doby, než bude „dosaženo dohody o příměří a propuštění rukojmí“. Izraelskou vládu, která financovala zhruba polovinu nákladů spojených s provozem pavilonu, o svém rozhodnutí ona ani kurátorky Tamar Margalit a Mira Lapidot neinformovaly předem, což – jak řekla v rozhovoru pro deník The New York Times Margalit – může „vyvolat kritiku ze strany izraelských zákonodárců“.

Jedna z videoprojekcí, které jsou součástí expozice tematizující společenský tlak vyvíjený na ženy v souvislosti s mateřstvím, bude pro návštěvnictvo viditelná skrze okna pavilonu. ANGA na svém instagramovém účtu na tento fakt reagovala vyjádřením, že se jedná o „prázdné a oportunistické gesto cílící na maximální ohlas v médiích“, s požadavkem toho, aby byl izraelský pavilon zcela uzavřen. Palestinští umělci a umělkyně jsou v Benátkách zastoupeni v rámci oficiální doprovodné výstavy Bienále nazvané South West Bank dva. Dima Srouji, jeden z vystavujících, v rozhovoru pro The Guardian řekl, že aktuální konflikt v Gaze je pro Palestince „pokračováním 75 let okupace a statusem quo apartheidu“. Dodal: „Bojujeme za naše osvobození, nejen za příměří v roce 2024.“

Ve středu pak ANGA zorganizovala demonstrace a další proklamativní akce po celém areálu Bienále. Vzhledem k přítomnosti velké části evropské umělecké scény tak byly tyto akce nejen dobře přijaty, ale také hojně sdíleny na sociálních sítích.

Kontroverze provází letos také polský pavilon. Jako reprezentujícího umělce vybral loni nejprve dosluhující ministr kultury Piotr Gliński z vládní pravicové strany Právo a spravedlnost Ignacyho Czwartozse. Ten plánoval na Bienále vystavit cyklus 35 maleb nazvaný Polská praxe ve světové tragédii: Mezi Německem a Ruskem. Volbu polské vlády hned v říjnu kritizovaly mimo jiné tři členky poroty zodpovědné za výběr polské expozice, které o Czwartozsově projektu podle ArtReview řekly, že Polsko vykresluje jako „homogenní a neotevřenou zemi, která je zaměřená pouze sama na sebe a na vyprávění z pozice oběti“. Uvedly také, že umělec „nijak nereflektuje současnou polskou uměleckou scénu“ a jeho práce je v rozporu s letošním tématem Bienále zastřešeným motem „Foreigners Everywhere“.

Poté, co byl na konci minulého roku ustaven nový vládní kabinet v čele s Donaldem Tuskem, vyměnil nový ministr kultury Bartłomiej Sienkiewitz vedení řady kulturních institucí a Czwartozse jako reprezentanta Polska na Benátském bienále odvolal. Na jeho místo dosadil ukrajinský kolektiv Open Group, který v Benátkách představí interaktivní film Repeat after Me vypovídající o válce na Ukrajině skrze zvukovou paměť lidí prchajících před ozbrojeným konfliktem.

Bývalý ministr kultury Gliński označil na svém účtu na sociální síti X odvolání Czwartosze za „cenzuru a bezpráví“. Obdobně se k situaci vyjadřoval i sám umělec. Tomu se nakonec podařilo ve spolupráci s varšavským Centrem pro současné umění v Benátkách uspořádat výstavu v soukromých prostorech. Expozice s názvem Polonia Uncensored se veřejnosti stejně jako samotné Bienále otevře v sobotu 20. dubna a bude prezentovat část zamýšleného projektu pro oficiální polský pavilon.

Foto: Sára Märc