Junge Löwen in Reichenberg

Ještě jednou se po příspěvku Aleny Řičánkové vracíme k Mladým lvům v kleci. Tomáš Klička zasazuje výstavu do kontextu historického i institucionárního a zároveň nastiňuje rozsah práce, kteří autoři projektu odvedli. A proč že se věnujeme jedné výstavě hned ve dvou recenzích? Odpověď naleznete již v první větě následujícího textu.

Alfred Kunft: Krajina z Jablonecka / 1943 / OGL

„Oceňujeme kvalitní výstavu málo známých umělců (také za lidovou cenu). Hodno obdivu!“ zní jeden z řady spokojených zápisů v návštěvní knize výstavy Mladí lvi v kleci konající se v Oblastní galerii v Liberci do konce letošního roku. Ta představuje výtvarné umění německojazyčných občanů meziválečného Československa, a připomíná tak městu s bývalou německy hovořící většinou podstatnou část jeho identity. Do výstavních prostor jsem vstupoval obdobně natěšeně jako autoři zápisu výše, ale začněme pěkně popořádku.

Téma vztahu k českým Němcům se aktualizuje jak v celospolečenských debatách, tak v oblasti historiografie již delší dobu. Ani Mladí lvi v kleci nejsou na poli dějepisu umění první. Pionýrská role v této oblasti náleží výstavě Mezery v historii konané r. 1994 a chebským sympoziím a výstavám odehrávajícím se v rámci festivalu Mitte Europa. Liberečtí lvi a k nim vydaná publikace, které jsou dílem Anny a Iva Habánových a jejich spolupracovníků, na dosavadní bádání přirozeně navazují a dále je rozšiřují.

Rozsáhlá výstava je pro prostory vily Johanna Liebeiga ml., v nichž doposud Oblastní galerie sídlila, derniérou. Expozice galerie se totiž napříště přemístí do nově zrekonstruovaných bývalých městských lázní. V celkem šestnácti kapitolách se představují přes dvě stovky děl, převážně obrazů a soch, od více jak sta umělců a umělkyň. Oddíly se z velké části věnují jednotlivým skupinám německy hovořících tvůrců působícím v oblastech Čech, Moravy a Slezska (Die Pilger, Oktobergruppe, Metznerbund, Scholle, Kunstring, Junge Kunst, Prager Secession), dále je pozornost upřena na specifická témata (orientalismy a exotismy, spirituální tendence počátku 20. let, cirkus), směry (nová věcnost) a podstatné události (norimberská výstava r. 1931, benátská bienále, 2. světová válka), ale i kresbu a grafiku.

Paul Gebauer: Portrét Kocha, ředitele banky / 1928 / Slezské zemské muzeum

Z uvedeného je znát, že kurátoři usilovali o podání co nejúplnějšího obrazu tématu, které je jistě z informativního hlediska žádoucí. Dopadem takové volby je, že vystavena nejsou pouze prvotřídní díla. To však může snadno vyústit v divácké přesycení. Většina obrazů a soch se pohybuje v intencích dobových podob realismu a expresionismu. Z množství nejvýrazněji vyčnívá tvorba skupiny Die Pilger z počátku dvacátých let pojící vlivy symbolismu a expresionismu, dále poměrně známá Prager Secession a především pak výtvarné projevy blízké nové věcnosti (za vyzdvihnutí stojí malby Illony Singer, Paula Gebauera nebo Erwina Müllera).

Při pohledu na představené stylové polohy záhy vyvstává otázka, proč se německy mluvící autoři míjeli s avantgardními směry, s kubismem (resp. jeho krajními projevy) nebo surrealismem a abstrakcí. V katalogu se recepce určitých zahraničních vlivů autoři knihy sice částečně dotýkají, ale netečnost umělců vůči avantgardnímu tvarosloví nechávají stranou a k jejímu zodpovězení bohužel nedochází. Obdobně je zde opomíjen vztah k umění českých autorů. Větší rozsah by v rámci výstavy slušel období 2. světové války. Kapitola jí věnovaná závažné téma vztahu děl a autorů k nacismu pouze povšechně naznačuje. Zřejmě ve snaze návštěvníka nezahltit a nepřetížit informacemi výstavní doprovodné texty mnohdy neposkytují dostatek souvislostí. Od věci by nebyl např. poukaz na zvolený způsob instalace obrazů vycházející z jejich dobového věšení na spodní linku. Naopak lze v popisce natrefit na „senzační“ údaj zdůrazňující, který obraz je na výstavě nejdražší.

ohled do instalace expozice Prager Secession, v pozadí Junge Kunst

Přesto by uvedené nedostatky týkající se hlavně výstavní prezentace neměly zastínit obdivuhodný rozsah práce, kterou manželé Habánovi spolu se svými spolupracovníky vykonali. Obsáhlý a zevrubný katalog není ani tak průvodcem po expozici, některá díla v něm chybí a mnohá jsou uvedená nad její rámec včetně ztracených kusů. Publikace mapuje i témata, kterým se nedostalo výstavní podoby, pohříchu zde však dle mého názoru chybí výstavně zahrnutá kapitola o podílu německy hovořících umělců na československých prezentacích v rámci benátských bienále. Nicméně by nebylo férové snášet výtky za to, čeho se v takto obsáhlém tématu autoři nezvládli dotknout. Mladí lvi jsou dalším cenným krokem k navrácení tvůrců, jež byli nedílnou součástí československé kultury, do obecného i odborného povědomí. Nadto představná látka jistě povede k objevení dodnes neznámých a nezvěstných prací vystavených autorů. Nadějným je i příslib nakladatele, že Arbor vitae bude nadále usilovat o mapování tématu včetně hlubší minulosti. Liberecká výstava, přes jistá klopýtnutí, i doprovodná kniha tak představují důležitý materiál pro každého, kdo se zajímá o meziválečné výtvarné umění, popř. dobovou kulturu a dějiny vůbec. Hodno vidění.