Čepan: Vítěz bere vše

Cena Oskára Čepana, určená pro mladé umělce působící na území Slovenska, již podruhé po sobě zaznamenala nepřehlédnutelné změny. Vloni se změnili její organizátoři, kteří se mimo jiné snažili o větší propagaci ceny, radikálně přesunuli místo konání výstavy i pojetí ceremoniálu. Letos organizátorský tým zůstává, přináší však další změny, o kterých jsme se bavili s Tomášem Džadoněm.

Primární věc, která mě zaujala na nových podmínkách, je zvýšení věku umělců, kteří se mohou do Ceny Oskára Čepana přihlásit, na 40 let. Co vás k tomu vedlo?

Souvisí to se změnou ve vedení Trust for Mutual Understanding (TMU), která zastřešuje všechny ceny - včetně Chalupeckého. Na podzim minulého roku nová ředitelka osobně obešla koordinátory všech cen, aby měla přímý feedback, co je dobré, co je horší, jaké by zavedli změny... A jedna z věcí, kterou jsem s ní probíral já, bylo i zvýšení věkového limitu, o což se některé ceny snažily už dříve. Nyní, s balíkem dalších změn, jednotliví organizátoři dostali svobodu rozhodnout se, že pokud si myslí, že to jejich ceně něco přinese, tak to můžou udělat.

Co to tedy podle vás přinese Ceně Oskára Čepana?

Hranice 35 let byla na začátku 90. let nastavena jako hranice mládí, jenže ono to pro tu malou slovenskou scénu nějakým způsobem nesedí. Proto se snažíme otevřít prostor starším výtvarníkům. Měli jsme pocit, že mládí můžeme předefinovat a taky jsme chtěli, aby cena byla vnímaná jinak než před tím. Možná to otevře prostor některým lidem, kteří to nestihli, nebo se dříve nepřihlásili. Na Slovensku se tedy bude „umírat“ až ve 40.

Nesouvisí to i s obecným posunem vnímání toho, kde je hranice mládí, jak dlouho se studuje?

Myslím, že to závisí hlavně na situaci v dané konkrétní zemi. Třeba organizátoři Ceny Jindřicha Chalupeckého to odmítli, jenže v Česku vyhrávají i velmi mladí umělci jako Roman Štětina nebo Eva Koťátková. Máte tu docela solidní základnu mládí, kdežto u nás to tak nefunguje. Například lidé na škole nefungují tak, že mají galerii, která je zastupuje, tyto aktivity začínají až po škole. Jestli někdo na Slovensku formuje výtvarnou scénu, tak jsou to starší výtvarníci, proto jsme chtěli posunout věkovou hranici směrem k nim. Všem, kdo v posledních letech o vyhrávali Čepana, bylo nad třicet. Ohlasy jsou takové, že to vyvolalo nadšení a někteří umělci si říkají: "super, ještě to stihneme."

Další změnou je místo, kde se má výsledná přehlídka konat.

Pokračujeme v trendu minulého ročníku a zůstáváme mimo hlavní město. Minulý ročník se odehrával v Žilině, letos se Čepan stěhuje do Košic, do Kasáren Kulturpark. Výstava bude probíhat od 21. 8. a vítěze vyhlásíme v pátek 25. 9. V sobotu 26. bude ještě probíhat doprovodný program pod taktovkou nové členky organizačního týmu Magdalény Kuchtové. Bude to takový víkendový Čepanfest. Příští rok zvažujeme, že bychom se vrátili do Bratislavy a udělali takový zhodnocující ročník.

Dá se to interpretovat i tak, že v loňském ročníku se vám osvědčilo jít pryč z Bratislavy?

Stoprocentně. Minulý rok jsem to obhajoval jakožto psychologický krok, ve kterém chceme letos pokračovat. Uvidíme, jaká bude spolupráce s kasárnami, to nevím. Když si představíš, kde by měl být Čepan v Bratislavě, tak přestože je to hlavní město, tak tam nějaký zajímavý prostor chybí.

Nicméně příští rok se chcete do Bratislavy vrátit, z čehož usuzuji, že nad konkrétním prostorem už uvažujete.

Uvažujeme. Tento rok jsme začali jednání na bratislavském hradě, kde by se díla umělců dostala do jiného kontextu, kromě toho si myslím, že oslavit oněch dvacet let trvání ceny by bylo vhodné právě na hradě, na majestátném místě s výhledem na Petržalku, což je takové divné podhradí, se kterým by se dalo pracovat. Ale tato lokalita bohužel nevyjde. Nicméně nehledáme primárně galerijní prostor, ale prostor, kde bychom mohli oslovit nějakého jiného diváka než toho, co běžně chodí do galerií.

Třetí novinkou jsou nová jména v porotě, jak vlastně koloběh osobností v porotě Ceny Oskára Čepana funguje?

Všichni porotci jsou od letoška noví. Doposud to fungovalo tak, že 2 roky zasedala stejná komise, potom zase 5 nových lidí. Teď bychom to chtěli dělat podle podobného klíče, který funguje v Chalupeckém, kdy se porotci střídají po dvou nebo třech letech, nicméně se nikdy nevystřídá celá porota zaráz. Kromě toho máme nově 6 porotců, jejich počet jsme tedy o jednoho zvýšili.

Podle jakého klíče jste vybírali konkrétní osoby do poroty?

Minulý rok jsme sestavili poradní orgán, 9 lidí, kteří měli nominovat do poroty odborníky a říct, proč je tam nominují. Z tohoto seznamu jsme dali dohromady porotu a podle časových možností jednotlivých lidí takto vykrystalizovala finální šestice. Nemáme tam bohužel nikoho z německy mluvících zemí, což jsme chtěli. Tento rok je porota víc slovenská, jsou v ní tři Slováci, i když Dušan Barok žije v Norsku. Snažili jsme se též, aby to byli lidi, kteří nejsou primárně vnímaní jako zástupci konceptualismu nebo postkonceptu, aby se ve větším počtu přihlásili umělci, kteří jsou malíři, kreslíři. Kromě složení poroty jsem s poradním orgánem řešili zvýšení věkového limitu na 40 let.

Do jaké míry si myslíš, že konkrétní složení poroty ovlivňuje umělce, kteří zvažují, zda se do Čepana přihlásit?

Cena byla dlouhodobě vnímaná tak, že malba nemá šanci, což dokážeš porotou ovlivnit, i když jsme ji nestavěli tak, že teď tam dáme například Vaňouse nebo Čihákovou Noshiro. Chtěli jsme, aby v ní zasedlo více lidi, kteří preferují obsah před médiem. Myslím si, že Milena Bartlová, která se pohybuje ve starém i v současném umění, je dobrá volba, stejně jako Adam Budak; Dušan Barok zase zastupuje nová média. Monika Mitášová je konstruktivní kritička a teoretička architektury, její pohled bude taky zajímavý. Malíři vždy nadávají, že nemají šanci, ale když se ani nepřihlásí, tak ji opravdu nedostanou.

Oslovujete konkrétní umělce s nějakou výzvou?

Výzva šla všem výtvarníkům, na které máme kontakty, plus jsme oslovovali lidi přes klasická média a sociální sítě. Nebylo to tak jako minulý rok, kdy jsme s konkrétními výzvami pracovali, letos jsme zvolili formu informativního mailu, ve kterém jsme shrnuli, co vše je nové.

Poslední změna se týká rezidenčních pobytů pro vítěze.

Vítěz bere vše, takže mu přidáváme dvouměsíční, plně hrazený pobyt v Tokiu, realizovaný ve spolupráci s košickým rezidenčním projektem K.A.I.R. Jeho organizátory jsme oslovili s tím, zda by jednu konkrétní rezidenci, což je Tokio, mohli poskytnout vítězi. Open call, který vždy probíhal, tedy letos půjde přes Čepana. Kromě toho se plánují i změny ohledně pobytu v New Yorku, ale zatím to není potvrzené ze strany TMU. Při současné délce pobytu, která čítá 6 týdnů, totiž umělci nezvládnout využít tamní ateliér, protože za danou dobu stihnou akorát nasát místní atmosféru, obejít si galerie, absolvovat povinné jízdy, ale už nezbývá prostor pro vlastní tvorbu.

Nicméně jste se již setkali s výtkami proti tomuto kroku.

Objevila se výtka, že jednu z nejzajímavějších rezidencí, které jsou určené pro slovenské umělce, "zhltl" Čepan. My to ale děláme jen jednorázově na tento ročník, spolupracujeme s lokálním partnerem, aby se zviditelnil, nabízíme odbornější přístup k výběru, protože máme mezinárodní porotu. Navíc díky nám zůstává rezidence ve hře, protože rozpočet K.A.I.R. tento rok nebyl takový, aby mohl rezidenci v Tokiu vyhlásit. Není to tedy tak, že bychom rezidenci zhltli, naopak díky nám to pro některé výtvarníky (musí se přihlásit na COČ) zůstává. K.A.I.R. bude hledat další partnery, kteří by se na rezidenci mohli finančně podílet. Myslím si, že ideální cena by byla, kdyby vítěz mohl být celý rok na cestách, že by to byla taková studijní cesta jako se chodilo ve středověku. Bylo by skvělé, kdyby vítěz mohl být na rok odpojený od toho, co se děje na Slovensku.

A do kdy je možné se přihlásit?

Deadline je sobota 16. května.

______________________________________________________________

foto: Boris Meluš

Silvie Šeborová | Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 a 2016–2022 působila v Moravské galerii v Brně (v lektorském oddeělení a posléze jako náměstkyně pro vnější komunikaci). V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015. Působí jako kritička a kurátorka umění.