Generační výstava v New Museum: Publikum v obklopení

Eva Koťátková patří mezi jednapadesát představitelů generace narozené od počátku sedmdesátých až do konce osmdesátých let, které pro letošní třetí ročník newyorského trienále vybrali kurátorka New Musea Lauren Cornell společně s multimediálním umělcem Ryanem Trecartinem. Společným jmenovatelem pro zvolená díla je potýkání se s problematikou propojení veřejného prostoru - ať už kvůli masovým médiím, konvencím a zákonům v mezilidských vztazích, či z jiného důvodu.

Dané téma dodává jednotící prvek pro díla vytvořená generací, která má výhodu obou pohledů – zastoupení umělci se narodili sice v době před masovým užíváním internetu, nicméně na výtvarné scéně se etablovali ve chvíli, kdy je online interakce téměř neodmyslitelnou součástí každodenní komunikace. Mezi vybranými výtvarníky je i zmíněná Eva Koťátková, která se svým přístupem odlišuje od většinového chápání ostatních vystavených tvůrců. Česká umělkyně poukazuje na mentální i fyzické působení společenského prostředí na psychiku a chování jedince.

Koťátková vnáší do generačního trienále intelektuální, fyzickou a emocionální váhu, která se proplouží podvědomím až do vědomí. Její instalace s  názvem Not How People Move But What Moves Them utkví v paměti. Drátěné konstrukce, kresby, koláže a jiné familiární předměty, jako například dveře nebo prapodivný balvan s držátkem, jsou aktivovány performerkami v určitých termínech v průběhu výstavy, aby tak uměleckou metaforou znázornily fyzické i mentální zábrany, které ovládají, potlačují nebo omezují psychický stav člověka a jeho každodenní chování. Vytvořená zobrazení a plastiky jsou odvozené od kázeňských systémů, které se nachází doma, ve škole či v psychiatrických léčebnách a jiných nápravných zařízeních. Výjevy vycházejí z typu představivosti, který se projevil v dějinách umění, zejména těch českých, například u animátora a filmaře Jana Švankmajera. Osobité umělecké vyjádření Evy Koťátkové dává nový život art brut, surrealismu i prvkům avantgardního divadla.

Výstava s názvem Surround Audience (v překladu „obklopit publikum“) v obecném měřítku představuje umělce, kteří ve své praxi čerpají z audiovizuální sféry, zahlcené všudypřítomnými obrazy a zvuky, a přistupují k této aktuální otázce z psychologického, politického nebo poetického pohledu. Hlavní myšlenkou výstavy je představit, jak sdílení utváří náš okolní svět i vnímání sebe samých. Mezi díla, která bych v rámci instalace vyzdvihla, patří kromě Koťátkové též Juliana (2015) Franka Bensona - hyperrealistická socha transgender modelky a umělkyně Juliany Huxtable, která působí jako nadčlověk s chameleonskými dovednostmi přizpůsobovat se okolní situaci, ale spíše za pomoci vědy a technologie než díky člověčí přirozené výbavě. Androgynní zelené stvoření znázorňuje prolínaní lidských identit, i té pohlavní.

Výraznou instalací je také Freedom (2015) Joshe Klinea obsahující video na velkém plátně s hercem vydávajícím se za Baracka Obamu, přednášejícím prezidentovu utopickou řeč o upřednostňování sociální spravedlnosti, rovnosti a ekologii, který hraje v pozadí figurín s maskami Teletubbies postaviček v uniformách jednotky SWAT. V břiše mají zabudované obrazovky a nad nimi se tyčí sloup z mobilních telefonů, ze kterých raší kreditní karty. Zánik soukromí, iluze o něm ve virtuálním prostoru, nebo mimikry naší identity jsou výrazná témata napříč expozicí.

Forma i materiály vystavených prací jsou rozmanité – zahrnuta je digitální animace, poezie, malba, video či dokonce online talk show a reklamní kampaň. S pomocí sofistikovaných softwarů a jiné moderní technologie vytvořilo několik umělců dokonale provedená, zajímavá nebo jinak výstižná díla. Byť jen za katalogovou zmínku stojí též instalace Aleksandry Domanović, obrazy malířky Njideky Akunyili Crosby, ozvučené a osvětlené schodiště Ashlanda Minese, obrovské plastické polštáře s namíchanou hmotou Olgy Balemy, divoké tapety s fotoaparátním sestavením od Guan Xiao nebo izolované komory za sklem s otvory na černé gumové rukavice Nadima Abbase.

Mnoho jiných děl a dalších potenciální sdělení se bohužel ztrácí v přeplněném výstavním prostoru. V určitém ohledu název přehlídky opravdu vystihuje prožitek diváka v tom smyslu, že výstava návštěvníka obklopí, v nitru jej však nijak nezasáhne. Velká část prací neproniká do hloubky problému; přehlídka je tedy více či méně přehledem daného tématu a soustředí se převážně na kybernetický prostor nebo funkci audiovizuálních komunikačních technologií a náš zážitek z jejich užívání. To je nepochybně relevantní ke skutečnosti našich konzumačních zvyklostí, ale spíše než za kritickou reflexi to považuji za nedekonstruovaný odraz vnějšího světa. Avšak zkoumání může být počátkem řešení a možná i změny – to však nejspíš záměr výstavy nebyl.

Trienále 2015 je v pořadí třetím pokračováním iniciativy muzea, které inaugurovalo opakující se událost v roce 2009 výstavou The Generational: Younger Than Jesus, již po třech letech následovala expozice The Ungovernables. Předchozí dva ročníky v New Museum se staly synonymem pro originální, neotřelý náhled do nejaktuálnějšího dění na umělecké scéně. Charakter pravidelných přehlídek vychází z původního záměru instituce založené roku 1977 Marciou Tucker – od svého počátku zaujalo muzeum průkopnický status mezi soudobými kulturními středisky a přehlídky progresivního umění měly až prognostickou povahu. Prediktivní, spíše než retrospektivní, model trienálí má nahlédnout do budoucnosti kultury skrze tvorbu nynější generace umělců. Nedá se avšak popřít, ze předpovědní přístup zrcadlí funkci investičního trhu, který sází na potenciální budoucí nárůst hodnoty. Surround Audience, které je otevřeno do 24. května, příhodně zahájilo každoroční sezónu uměleckých veletrhů včetně Armory Show na začátku března v New Yorku.

______________________________________________________________

2015 Triennial: Surround Audience / kurátoři: Lauren Cornell, Ryan Trecartin / New Museum / New York / 25. 2. - 24. 5. 2015

______________________________________________________________

foto: New Museum, Benoit Pailley / Artssummary