TZ: Aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery rozzáří v lednu pražský Mánes výstavou ikonických obrazů Toyen a Štyrského

Aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery rozzáří v lednu pražský Mánes výstavou ikonických obrazů Toyen a Štyrského / Galerie Mánes / Praha / 22. 1. - 1. 2. 2015

Aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery rozzáří v lednu pražský Mánes výstavou ikonických obrazů Toyen a Štyrského.

Výstava, která bude otevřena pro veřejnost denně od 22. ledna do 1. února od 10 do 18 hodin se uskuteční při příležitosti otevření malé výstavní síně nově zrekonstruovaného Mánesa a skoro na den přesně od výročí osmdesáti let konání první výstavy Skupiny surrealistů v ČSR.

Na této unikátní komorní výstavě budou představeny po osmdesáti letech slavné obrazy Toyen a Jindřicha Štyrského „Magnetová žena“, „Člověk sépie“ či „Tekutá panenka“ ze sbírky Géraldiny Galateau z Paříže. Hodnota vystavených obrazů je 150 milionů korun a vstup bude kapacitně omezen.

Na první výstavě Skupiny surrealistů v ČSR, která se uskutečnila od 15. ledna do 3. února 1935 (prodloužena do 17. února 1935) a kterou uspořádal SVU Mánes, vystavovali Jindřich Štyrský, Toyen a Vincenc Makovský. Katalog k výstavě připravili Karel Teige (článek Surrealismus není uměleckou školou) a Vítězslav Nezval (Systematické zkoumání skutečnosti rekonstrukcí objektu, halucinace a iluse). Nezval vymyslel i surrealistický výklad jednotlivých obrazů. Například k obrazu Toyen Magnetová žena: „přes hnus z literatury obdivuji větu: …byla to věž lásky, la-la-lásky, la-la-la-lalásky“, k obrazu Štyrského Tekutá panenka: „… anebo žužů, když přece pohrdáme ničemnou žvýkací gumou Američanů“. O průběhu výstavy napsal 3. února 1935 Vítězslav Nezval André Bretonovi: „Naše výstava byla prodloužena přesto, že všechna měšťácká kritika se postavila proti ní. Například včera jsem prováděl touto výstavou asi 150 mladých lidí, kteří si vyžádali můj komentář, a před nedávným časem jich přišlo též skoro tolik s nejvřelejším zájmem“. Výstava vzbudila rozhořčení mimo jiné u funkcionalistických architektů Havlíčka a Honzíka, kteří dokonce chtěli na protest proti „umění, které odmítá řád a kázeň“, vystoupit ze spolku Mánes. Dotklo se jich rovněž Nezvalovo zvolání z manifestu surrealismu: „Dosti architektury pro potřeby zadnic!“.