TZ: Pierre Hébert

31. 10. 2014Artalk Infoservis

 Pierre Hébert / „Místa a monumenty“ a Berlín / Dům umění města Brna / Brno / 28. 10. - 16. 11. 2014

Videoinstalace známého francouzského vizuálního umělce, performera a filmaře Pierra Héberta. Výstava probíhá v rámci festivalu Expozice nové hudby.

„Místa a monumenty“ a Berlín

Monument se v mém díle poprvé objevil ve filmu Socha Giordana Bruna (2005). Herqueville (2007) byl můj první pokus o minimalistickou animaci, který by mohl charakterizovat vše, co následovalo. Praha-Florenc (2009) byla první v cyklu Místa a monumenty. Po ní následovaly Place Carnot-Lyon (2011) a Thunder River (2011). V roce 2012 jsem získal od Conseil des arts et des lettres du Québec dvouletý profesní grant, abych mohl v projektu pokračovat. Zahájil jsem dlouhou sérii záběrů, výsledkem čehož byl film John Cage-Halberstadt (2013) a video instalace Berlin – The Passage of Time (2014), která završila dané období a umožnila mi osadit dočasný milník.

Mým cílem bylo natáčet každodenní scény ze života, odvíjející se kolem monumentů, nebo cokoliv, co by se dalo považovat za indikátor času, historie, paměti či zapomínání, na celém světě. Pojem monumentu byl tudíž hodně široký, skromný i ambiciosní. Toulaje se městy, které jsem navštívil, objevil jsem zapomenuté i zcela zmizelé monumenty. Strávil jsem mnoho času natáčením záběrů, čekajíce, až se cosi uděje. Protože v principu se „cosi“ děje pořád. Někdy, když jsem si prohlížel natočený materiál, upoutal mne nějaký detail a umožnil mi vytvořit alegorii plynutí času z těchto singulárních, malinkých situací.

Nejdříve rozeberu natočený materiál a překomponuji ho na kompaktní entitu, přičemž používám digitální nástroje. Je to „neviditelná“ animační operace, která zcela mění délku, aniž by odstranila její zrno pravdy. Tento neprůhledný blok je poté rozleptán animovaným, očividným, vibračním rytím, které ho dostane do stavu žhnutí, kde hoří v záblescích neočekávaných významů.

Když jsem přijel poprvé do Berlína, města, které se zdálo být velice slibné pro moji práci, nenašel jsem tam nic, co by stálo za to filmovat. Všechno historické mi připadalo stereotypní. S pomocí přátel, kteří mne vedli, jsem se musel trpělivě nořit do struktury města: na letišti Tempelhof, před probíhající rekonstrukcí Stadtschlossu, císařským palácem Hohenzollernů. Podnikl jsem poutě na Bertolt-Brecht-Platz a Walter-Benjamin-Platz, které patří k mým oblíbeným náměstím. Zcela náhodou jsem u Brandenburské brány narazil na novomanžele a na Friedrichstrasse na harmonikáře. „Zeď“ byla složitější problém. Abych ho vyřešil, natočil jsem holuba, jak bezstarostně překračuje hraniční čáru na Potsdamerplatz, a kameníka na Rudolfstrasse, tiše pracujícího přede mnou a mojí kamerou bez toho, aby si nás všimnul. Když jsem už měl hodné záběrů z Berlína, rozhodl jsem se pro kaleidoskopickou formu instalace. Čtyři obrazovky a čtyři neustále se střídající smyčky rozdílné délky vytvářejí spirálovitou naraci bez začátku či konce. Diváci mohou kontemplovat celkové interakce nebo se zaměřit na jednotlivé klipy, které jsou téměř jako krátké, samostatné filmy. Nehledě kolik času tím stráví, zažijí stav historie, ze kterého si odnesou celek vnímaný přes prizma krátkého okamžiku.

Pierre Hébert