Jdeme dál, porád dál

Před čtyřmi lety jsem začala psát pravidelné „komentáře na okraj dění ve zdejší vizuální kultuře“ pro Artalk. Tehdy byl Artalk v rozjezdu a mnozí ještě považovali internetová média za nejistý podnik, dnes se vypracoval v etablovanou informační a komunikační platformu a stal se bez nadsázky prvním referenčním místem pro dění v českém i slovenském výtvarném umění i okolo něj.

 Nyní s pravidelnou komentářovou rubrikou končím. Jak moc se atmosféra i energie proměnily, lze snadno ověřit na knížce textů, které v poločase vyšly díky nakladatelství UMPRUM (ještě si ji tam nebo tady můžete koupit). Nejen že za druhou dvouletku je mých marginálií mnohem méně, ale většina z nich už postrádá lehkost těch předešlých. Psaní je to mnohdy hněvivější a nálada radikálnější. Témata jsou častěji publicisticky aktuální, a tedy se při čtení z odstupu ve více případech stává, že svou tehdejší energii ztratily.

Začínala jsem marginálie psát ve chvíli, kdy jsem po návratu z Berlína přesunula své „působiště“ do Prahy a zároveň jsem z univerzitní výuky specializovaných historiků umění přešla na umělecké školy. Teoreticky vyfutrovaná představa o umění a hodnotách, ze které jsem čerpala popularizační texty, se od té doby sice nerozplynula, ale určitě se ve školním uměleckém provozu rozšířila.

Přestat s psaním pravidelných komentářů in_margine ale nechci proto, že bych si myslela, že už nemám co říci, ani proto, že bych rezignovala na zbytky mladického idealismu a ztratila přesvědčení, že veřejné psaní má vůbec nějaký smysl. Důvodem je pocit, že začínám nebezpečně podléhat logice mediálního provozu. Kriticky, někdy až bojovně laděné texty možná kdesi v kavárně nebo na školní chodbě vyvolávají konstruktivní diskuse, na viditelné hladině ale působí jen naprázdno se točící bouřlivé víry. Jsou to sice bouřky pomíjivé, ale zůstává po nich pachuť z nemožnosti a neochoty porozumět, a navíc pověst „kontroverzní“ autorky. Ohlas, čitelný na internetu a na sociální síti, je ale autorská droga. Když napíšu klidný komentář, na nějaké obyčejné kulturní téma, a ten je málo čtený a bez ohlasu, mám abstinenční pocit. Ve chvíli, kdy se přistihnu, že o tom uvažuji už v průběhu psaní, je čas skončit.

Pokud bude zájem, ráda budu přispívat do Artalku ad hoc, stejně jako do Deníku Referendum nebo na A2larm. Na papíře se občas objevím v Art+Antiques a redakce A2 mne pozvala k občasnému psaní úvodníků. Jak se znám, zticha nezůstanu. Děkuji čtenářům marginálií za zájem a těším se zase někdy na viděnou.

....jdeme dál, porád dál

 

 

Milena Bartlová | Profesorka dějin umění, působí na UMPRUM v Praze. Věnuje se dějinám umění středověku zejména ve střední Evropě, dějinám a metodologii oboru dějiny umění, vizuálním studiím a muzeologii.