Rozhovor s Jiřím Fajtem

Redaktorka ČTK Markéta Horešovská připravila rozhovor s Jiřím Fajtem, z nějž agentura využila jen část (zde). Plné znění poskytla exkluzivně Artalku. "Dnes je galerie složitou a ve své podstatě těžko řiditelnou institucí, z níž se vytratila osobní zodpovědnost a motivace. NG se tedy musí organizačně změnit. Její vnitřní struktura musí reflektovat evropské standardy, jak je známe z rozsahem i profilem sbírkových fondů srovnatelných muzeí umění," konstatuje v rozhovoru mimo jiné Fajt.

Jiří Fajt ve své pracovně / foto: Jan Rasch

Jaké budou vaše první kroky? Do kdy plánujete postavit (a představit veřejnosti) svůj tým nejbližších spolupracovníků?

V první řadě se chci detailně seznámit s NG zevnitř. Jistě někdo může namítnout, že jsem tak už měl dávno možnost učinit, což je ale poněkud laický pohled. Samozřejmě zvenčí instituci znám, k podstatným materiálům, jakými jsou např. smlouvy všeho druhu, vnitřní předpisy a v neposlední řadě i strukturovaný přehled hospodaření, se však můžete dostat až jako zodpovědný statutární zástupce. Dříve to prostě nelze s ohledem na pochopitelnou ochranu osobních údajů a obchodního tajemství. A podobně zvenčí sotva zjistíte stav neveřejných prostor budov, jejich technický stav a úroveň technologického zázemí. Na základě výše zmíněných podkladů si budu aktualizovat koncepci, kterou hodlám co nejdříve předložit nejen ministrovi kultury, ale i k diskuzi odborné veřejnosti.

Za svůj tým považuji přirozeně současné vedení NG, ve kterém jsou kompetentní kolegové. Ten jsem doplnil o dva spolupracovníky: finanční a správní ředitelku – ing. Hanu Černochovou, a šéfa mé kanceláře – ing. Jiřího Krumpa, ti se mnou v galerii již od prvního dne působí. V současnosti se pak obracím na dříve oslovené kolegy s již konkrétními nabídkami ke spolupráci a dojednáváme podmínky jejich nástupu, protože NG se bude muset věnovat činnostem, které v minulosti opustila a které musejí být kvalitně personálně obsazeny. Domnívám se, že na konci léta tak budu schopen představit podstatnou část mých stěžejních spolupracovníků.

Plánujete změny na pozicích ředitelů jednotlivých sbírek? Plánujete na jejich místa vypsat otevřené konkurzy, nebo vyzvete některé odborníky, aby se o místo ucházeli? Nebo rovnou jmenujete vámi vybrané experty?

Své nejbližší spolupracovníky na vrcholných řídících funkcích si po konzultaci se sborem poradců hodlám vybírat sám, neboť jde přece jenom o hlubší poznání dotyčného, vzájemnou důvěru a porozumění. V neposlední řadě tito kolegové budou mít dělenou zodpovědnost, jejímž hlavním nositelem je statutární zástupce. Jinak by ale mělo vypadat obsazování kurátorských a nižších manažerských pozic, kde bych chtěl vůbec poprvé zavést otevřená výběrová řízení, pokud to profil místa bude vyžadovat vypisovaná i mezinárodně.

Plánujete změnit strukturu současného uspořádání sbírek, některé třeba sloučit či vytvořit novou? Plánujete jiné podobně významné změny v organizaci celé Národní galerie? Jde zejména o často diskutované osamostatnění Sbírky moderního a současného umění – je tato varianta možností, o které, byť třeba i ve vzdálenější budoucnosti, uvažujete?

Společně s kolegy se zabýváme nutnými změnami organizačního uspořádání NG a nově promýšlíme i nejefektivnější administrativní řízení sbírkových úseků. Administrativa NG je dnes rozmístěna v šesti objektech, což s sebou přináší značné manažerské problémy a náklady vyplývající z vynucené komunikace na „dlouhou cestu“. A navíc v galerii neexistuje jinde již běžný intranet. Výsledkem je pak nepružný moloch, kde k přijetí i triviálního rozhodnutí je zapotřebí neúměrně dlouhá doba, mnohdy v řádech i několika týdnů. A to je ztráta času pro všechny zúčastněné, nemluvě o negativním obrazu takto pracující instituce. Obecně platí, čím kratší vzdálenosti, tím efektivnější řízení. Nezbytný je tedy nový systém řízení, ten zavedeme. Roztříštěnost instituce a těžkopádná komunikace však neblaze zasahuje i do samotné odborné kreativní činnosti kurátorů. V galerii totiž jen minimálně probíhá diskuze mezi jednotlivými odbornými odděleními a sbírkami. Z vlastní zkušenosti z 90. let mohu potvrdit, že po bezmála šesti letech strávených v řídící pozici NG jsem neznal a dokonce ani nikdy nepotkal řadu kolegů-kurátorů z ostatních sbírek. Odborní pracovníci se ale musejí mít možnost potkávat, ať už oficiálně, nebo neoficiálně na privátní úrovni, musejí spolu hovořit a generovat společné projekty. Synergické efekty, tolik očekávané u podobných institucí pracujících s duševním potenciálem, se však v NG nekonají. To je škoda a v posledku i výraz nehospodárného zacházení s lidskými zdroji. Tato strukturní slabina se pak nahrazuje dalšími vloženými řídícími strukturami, dalšími (mnohdy nesystémově) zřizovanými pozicemi, jejichž jediným zadáním je „zajistit a dohlížet na komunikaci“.

Dnes je galerie složitou a ve své podstatě těžko řiditelnou institucí, z níž se vytratila osobní zodpovědnost a motivace. NG se tedy musí organizačně změnit. Její vnitřní struktura musí reflektovat evropské standardy, jak je známe z rozsahem i profilem sbírkových fondů srovnatelných muzeí umění: vzorem tak může být např. před nedávnem nově zpřístupněné Rijksmuseum v Amsterodamu, které na Starém kontinentu patří bezesporu k nejprogresivnějším muzeím svého druhu, nebo městské sbírky ve Frankfurtu nad Mohanem, dislokované v několika budovách (Städel Institut, Liebieghaus a Schirn Kunsthalle). Mám za to, že schéma administrace sbírkového úseku v NG se přežilo a jeho obsah, přítomný ještě v 90. letech, se vyčerpal. Dokáži si dobře představit modernější a jednodušší způsob řízení, přičemž ovšem samotný kurátor, vlastní duše každého muzea, by měl v nové organizační struktuře zásadně povýšit a získat mnohem silnější postavení, tj. více kompetencí, ale i zodpovědnosti, jak tomu ostatně je v již zmiňovaných renomovaných západoevropských muzejních institucích.

Nejen kvůli aktuálně napjatému rozpočtu NG se stále nabízí otázka změny uspořádání stálých expozic a dalších sídel galerie. V této věci plánujete nějakou změnu? Vnímáte, že některou z budov, jež NG obývá v Praze, může galerie postrádat?

Okamžitě se začneme věnovat analýze stavu jednotlivých budov NG. Již po prvním týdnu však zjišťujeme neuvěřitelně tristní stav některých z nich – teď mám na mysli především Veletržní palác. Na této evropsky významné funkcionalistické budově se totiž absence pravidelné péče podepsala nejvíce, jak dosvědčují proteklé stropy, rozpraskané zdi, ušmudlaná fasáda, špinavá a nemytelná okna, terasy se vstupem pouze na vlastní nebezpečí, nemluvě o stářím již neopravitelné klimatechnice ad. Jinak na tom ale není ani barokní Šternberský palác na Hradčanech, zásadní investice čekají gotický klášter sv. Anežky na Starém Městě pražském, rokokový palác Kinských na Staroměstském náměstí bude muset proměnit svou veřejnou tvář. A podobně lze pokračovat…

Dislokace tedy je a bude zcela zásadním tématem NG. Bude zapotřebí nově určit využití jednotlivých objektů: za všechny uvedu příklad Salmovského paláce. Víme, že tento klasicistní činžovní dům na jednom z nejatraktivnějších míst celé Prahy se vnitřní dispozicí malých, mnohdy dobově vybavených místností příliš nehodí pro výstavní účely. Jedinou možností tak je aktuálně chystaná dlouhodobá prezentace umění první poloviny 19. století, tedy chronologicky vzniku domu odpovídajícího sbírkového segmentu, kde navíc nejsou zastoupena velkoformátová umělecká díla: ta by se sem totiž už nevešla.

Obecně platí, že objekty NG se do budoucna musejí dlouhodobě spojit s jasně definovaným obsahem, návštěvník prostě musí vědět, kde co najde. Nezanedbatelným aspektem při tomto rozhodování pochopitelně bude i provozní nákladovost – v nedávné minulosti totiž NG získávala budovy bez předem stanovené koncepce jejich využití. NG je jedinou „národní institucí“, která nikdy nezískala budovu postavenou přímo pro její potřeby a využívá výhradně objekty postavené pro jiné záměry v nejrůznějších epochách. Proto má každá z galerijních budov své limity… Mnohdy se investovaly značné peníze do jejich rekonstrukcí, aniž byl finančně dostatečně zajištěn jejich následný provoz. To jasně ukazuje výše státního příspěvku na provoz NG, který se nezměnil od 90. let (!?), a to v situaci, kdy se NG rozrůstala o další budovy.

V tomto okamžiku je tedy nutné zastavit se, analyzovat vnitřní možnosti a potřeby NG, ptát se po smyslu a charakteru veřejné služby, kterou NG jako přední paměťová instituce v ČR nabízí. Muzeum umění již totiž není pouze onou institucí, která shromažďuje, uchovává a vystavuje výtvarná díla, jak stojí ve statutu NG. Tyto činnosti považuji za naprostou samozřejmost a musejí být prováděny na té nejvyšší odborné a technické úrovni. Dnes se ale mnohem spíše musíme ptát, proč a pro koho to vše děláme? A právě pozornost soustředěná na diváka je klíčovým obratem v úvahách o muzeu 21. století. Snad nejviditelnější dramaturgickou změnou bude koncepční propojení dosud odděleně prezentovaných souborů českého a evropského umění. Nově budeme promýšlet i koncept dlouhodobých expozic, přičemž zvláště v moderním a současném umění budeme zvažovat tematické sbírkové prezentace připravované na kratší čtyř až pětileté turnusy.

Měla by NG podle vás – a možná opět s ohledem na každý rok se snižující státní dotaci – býti spíše muzeem, jak to prosazoval Milan Knížák, nebo živou galerií s dočasnými reprezentativními výstavami a zároveň sbírkovou institucí plnící všechno, co jí zákon ukládá? Můžete říci, že se pod vaším vedením zintenzivní kontakty NG s odpovídajícími institucemi v zahraničí?

Nikdy jsem nerozuměl onomu vykonstruovanému rozlišování mezi muzeem, které se „stará“, a galerií, která „vystavuje“. Vždyť to jsou dvě strany téže mince! Žádné muzeum si bez krátkodobých výstav neudrží diváky, žádné muzeum se neobejde bez soustavné péče o svou sbírku. Takže zapomeňme tuto specificky českou klasifikaci… A k vaší otázce: samozřejmě živou, otevřenou a přátelskou instituci se silným kreativním a inspirativním potenciálem. Stát, potažmo daňoví poplatníci, si přece vydržují národní kulturní instituce jako nástroje vzdělanostní a estetické kultivace jednotlivců a celé společnosti. A naopak – míra vyspělosti té či oné společnosti se měří právě na podpoře kultury a vzdělání a v tom máme co dohánět…

Ano, do NG přináším rozsáhlou síť zahraničních kontaktů, na kterých chci stavět rozvoj vědecko-výzkumných a výstavně-prezentačních aktivit. Chystáme řadu mezinárodních výstavních projektů (jak doufám se stále větším podílem koncepční účasti kurátorů NG), které pomohou Prahu etablovat mezi přední evropské kulturní destinace. Naopak zase v zahraničí hodláme představovat to nejlepší z české vizuální kultury. NG má obrovský potenciál stát se na světové muzejní scéně referenčním pracovištěm se sbírkovým profilem a vědecko-výzkumným těžištěm ve střední a středovýchodní Evropě. Tuto šanci bychom neměli propást.

Víte, jaký je průměrný plat kurátora v NG v porovnání s průměrným platem v ČR? Věříte, že i s rozpočtem, který dnes NG má, lze odpovídajícím způsobem plnit roli, již jí zákon o NG ukládá? Je totiž dost nepravděpodobné, že by se státní dotace v příštím roce zvýšila (pokud se nesníží, což se pan  ministr dušuje, že se nestane!).

Platový průměr se v NG pohybuje kolem 21 tis. Kč a pouze se započítáním grantových prostředků se dostáváme na 22 tis. Kč, což je přibližně 3 tisíce pod celostátním průměrem. V NG mají i kurátoři s dvacetiletou praxí jen průměrný plat. Přičemž požadavky na vzdělání kurátorů a dalších odborných pracovníků jsou ty nejvyšší. Platy v NG patří dokonce k nejnižším v celém rezortu kultury! To je ostudné a budu dělat vše pro to, aby se tato situace co nejdříve změnila, a to mimo jiné i koncepčnějším využíváním privátních finančních zdrojů.

O státním příspěvku jsem již hovořil: ten sotva pokrývá náklady na provoz šesti budov, neumožňuje však již řádnou péči o ně. Polovinu státního příspěvku spotřebuje pouhá ostraha objektů a energie. Druhá polovina příspěvku jde na veškerou správu sbírek, opravy a údržbu objektů a na mzdy. A podobně to je s vlastními sbírkami – NG např. nemá akviziční fond, z něhož by mohla soustavně nakupovat umělecká díla. Tím ale neplní poslání dané statutem, totiž pravidelně dokumentovat dění na výtvarné scéně. Proto jsme se domluvili s ministrem kultury, že od přístího roku bude takovýto fond zřízen jako rozpočtová kapitola s delimitovanými finančními prostředky. A to jsem nezmínil vlastní program NG. Na vědeckou činnost nebo přípravu krátkodobých výstav, jejich propagaci a vlastní osvětovou a kultivační činnost ve vztahu k veřejnosti už ve státním příspěvku prakticky zdroje nezbývají...

Za dané situace by tak bylo rozumné, kdyby se stát řádně postaral o platy a státní majetek, tj. o budovy a sbírky, na managementu by pak bylo zajištění dostatečných prostředků na vlastní program NG z nestátních zdrojů. Pokud můj mandát zní pozdvihnout Národní galerii na mezinárodní úroveň, musí pro ni také být vytvořeny podmínky blížící se mezinárodně srovnatelným muzeím a galeriím.