RE: Reynek, katolický kýč a Národní galerie

Nikolaj Savický: Proč Národní galerie v Praze spolupracuje na výstavě Bohuslava Reynka ve Valdštejnské jízdárně?

Publicistovi Janu Skřivánkovi se patrně nelíbí současná výstava Bohuslava Reynka ve Valdštejnské jízdárně. Alespoň to vyplývá z jeho článku „Reynek, katolický kýč a Národní galerie,“ publikovaného dne 21. dubna 2014 na serveru Artalk. Na to má pan Skřivánek právo. „Řeči o zapomenutém géniovi a splátce dluhu jsou ryze účelové,“ prohlašuje pan Skřivánek a jako doklad uvádí můj výrok z tiskové zprávy: „Podílem na této výstavě Národní galerie splácí dlouholetý dluh, který vůči Bohuslavu Reynkovi měla,“ cituje tisková zpráva Vlnasova náměstka Nikolaje Savického.“

Nevšiml jsem si bohužel přítomnosti pana Skřivánka na tiskové konferenci, na níž jsem slova o splátce dlouholetého dluhu podrobně vysvětloval. Shrnu tedy důvody ještě jednou. Národní galerie v Praze má ve svých sbírkách padesát grafických listů a třicet osm kreseb z díla Bohuslava Reynka. Grafické listy získala dvěma nákupy a darem v letech 1966 a 1983, kresby zakoupila v roce 2011. Tato díla na současné výstavě nejsou, neboť byla vystavena na přelomu let 2011 a 2012 Galerií hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu a vzhledem k jejich nezbytné ochraně budou moci být znovu vystavena nejdříve v roce 2015. Soubor Reynkových prací ve sbírkách Národní galerie v Praze by nestačil na obsáhlou monografickou výstavu a vzhledem k povaze jeho díla by měl být i z konzervátorských a studijních důvodů podstatně širší.

V letech 2001 a 2002 se objevila možnost zakoupit obsáhlý a vývojově důležitý soubor díla Bohuslava Reynka z jeho pozůstalosti. Část tohoto konvolutu tehdy zakoupil Památník národního písemnictví, který je významným zapůjčitelem Reynkových děl na současné výstavě, část skončila v soukromých rukách. Národní galerie v Praze ze souboru, který tvoří jádro současné výstavy, tenkrát nekoupila nic. To byla podle mého osobního přesvědčení chyba. Musím však vzít v úvahu skutečnost, že akviziční možnosti Národní galerie v Praze byly tehdy velmi omezené mimo jiné tím, že až do roku 2005 včetně splácela tato instituce dluh více než 68 milionů Kč, který byl důsledkem působení jejího managementu v letech 1995 až 1998. Národní galerie v Praze také dosud neprezentovala dílo Bohuslava Reynka významnou monografickou výstavou. Proto byl můj výrok o splátce dlouholetého dluhu Národní galerie v Praze vůči uměleckému odkazu Bohuslava Reynka zcela na místě.

Smlouva mezi Senátem Parlamentu České republiky a Národní galerií v Praze neumožňuje Valdštejnskou jízdárnu dále pronajímat. Když se tedy Nadační fond Richarda Fuxy v listopadu 2013 obrátil na Národní galerii v Praze s návrhem na uspořádání výstavy Bohuslava Reynka, měla Národní galerie v Praze pouze dvě možnosti: buď celý projekt odmítnout, nebo něj vstoupit jako spolupořadatel. Nabízela se tu možnost poprvé vystavit podstatnou část grafického díla Bohuslava Reynka z pozůstalosti, a to včetně řady děl dosud nevystavených. Autorský koncept zároveň počítal s chronologickým uspořádáním, které jej odlišovalo od nedávné výstavy v Domě U Kamenného zvonu. Vystavený konvolut navíc umožňuje návštěvníkům porovnat postupný vývoj jednotlivých motivů v Reynkově díle a poskytuje jim také výjimečnou možnost spatřit vedle sebe otisky z různých stavů jedné desky. Proto se Národní galerie v Praze rozhodla pro spolupráci na tomto projektu.

Ve chvíli, kdy Národní galerie v Praze do spolupráce s Nadačním fondem Richarda Fuxy vstupovala, byl už koncept výstavy propracovaným autorským záměrem kurátorky Veroniky Reynkové a architekta Miroslava Vavřiny. Proto si Národní galerie v Praze ponechala a důsledně prováděla pouze odbornou supervizi, která garantovala výslednou kvalitu realizované výstavy. Výsledek nechť posoudí každý sám. Záštita, kterou výstavě poskytli kardinál Dominik Duka a ministr kultury Daniel Herman, odpovídá jejímu společenskému významu.

_______________________________________________________ ilustrační foto ze zahájení výstavy v katedrále: Copyright Nadační fond Richarda Fuxy