Ostravská pohádka o zlém městě a městské galerii

Bylo by to hezké, kdyby bylo všechno tak jednoznačné, jak to popisuje ve svém článku Martin Drábek. Bohužel - není tomu tak. Možná to čtenáře překvapí, ale musím říct, že město není v příběhu oním zlým městem, které svou pasivitou a vzdorovitostí škodilo městské galerii. Město v roce 2012 vyslechlo žádost sdružení Kunsthalle Ostrava a schválilo jeho požadavek na vznik městské galerie. Na podzim téhož roku ale do příběhu vstoupilo sdružení Jana Světlíka, majitele Vítkovic, a město se náhle ke sdružení Kunsthalle Ostrava otočilo zády a přestalo komunikovat. Ze strany města šlo o chybu, ušetřilo by si ostrou kritiku i to, že jej dneska někteří považují za toho "zlého".

Je třeba říct, že kdyby sdružení Jana Světlíka přišlo hned na počátku se smysluplnou vizí vzniku městské galerie, nestrhla by se taková vlna nevole, a to ne pouze mezi ostravskou odbornou veřejností, častovanou nyní s oblibou termínem aktivisté, ale také mezi odbornou veřejností mimoostravskou ( k problematice se kriticky vyjádřili například Milena Bartlová, Rostislav Koryčánek či Michal Škoda). Bohužel pan Světlík přišel s ideou obsazení pozice ředitele městské galerie bez výběrového řízení osobou bez zkušeností s řízením takové instituce (výtvarnice Ivana Štenclová). Součástí výstavního programu měly být prodejní výstavy, kontroverzní byly také částky kalkulované v rozpočtu. Prvotní požadavek na nájemné ze strany Vítkovic byl tři milion korun ročně, což je pětinásobek za třetinový prostor oproti známé brněnské Wannieck gallery. Po ostré diskusi v zastupitelstvu, na které jsme vystoupili já a kurátor Martin Mikolášek, bylo nájemné výrazně sníženo (současná částka se údajně pohybuje kolem 600 tisíc ročně). Jak už jsem uvedla, kdyby Jan Světlík a jeho sdružení přišli s kvalitním projektem, ideou výběrového řízení na ředitele a rozumným rozpočtem, nevyvolala by myšlenka dočasného umístění městské galerie do Dolní oblasti Vítkovic takový odpor odborné veřejnosti.

Samozřejmě by to mělo být město, které nadiktuje pravidla. V tomto případě se tak nestalo a tak to bohužel museli být oni "aktivisté", kteří město tlačili k tomu, ať pravidla a mantinely nastaví zpětně. "Zlé" město ony "aktivisty" ve výsledku v několika zásadních věcech vyslyšelo - výběrové řízení dalo jako podmínku grantového řízení, určilo jeho parametry a rovněž požadovalo optimalizaci rozpočtu budoucí městské galerie. Město také vyslyšelo písemnou žádost mou a Martina Mikoláška a do komise pro výběrové řízení delegovalo námi navržené kandidáty (Rostislava Koryčánka a Petra Nedomu).

Uvažovat proto v této chvíli v intencích černobílého vidění světa považuji za velmi nešťastné. V jednom se ale s Martinem Drábkem shodnu - pohádka může mít happyend. Tím, že byl do čela ostravské městské galerie zvolen na základě výběrového řízení dlouholetý ředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný, podle mne znovu vzklíčila naděje, že ostravská městská galerie bude transformována ve smysluplnou a také organizačně transparentní instituci, která bude přínosem nejen pro Ostravu.

Autorka je majitelka nezávislého kulturního centra Fiducia v Ostravě