Jak propojit vědu a umění

„Musel jsem z nouze přijmout neuspokojivý závěr, že určitá seskupení i prostých přírodních jevů mají nepochybně moc takto na nás působit, avšak rozbor té moci je přece jen nad náš rozum.“ Píše E. A. Poe ve Zkáze domu Usherů. Přední brněnský biolog Jan Calábek se silám rozumu rozhodl vzdorovat. Rozhodl se prozkoumat záhyby vzniku života, všeho bujení, pučení a kvasu. Živelnou odolnost bytí, která se příčí zániku. Kinematograficky průkopnické dílo profesora Jana Calábka je ve výběru Pavlíny Vogelové k vidění na precizně připravené výstavě Moravské galerie v Brně.

Jan Calábek pojmenoval život v jeho syrovosti umělým jazykem filmu. Natočil 34 dokumentárních filmů, v nichž vzácným způsobem propojil vědu a umění. Chodil na střední školu v Lipníku nad Bečvou a ve Strážnici, a v roce 1922 začal studovat v Brně na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Při přednáškách Vladimíra Úlehly, který považován za zakladatele brněnské vědecké kinematografické školy, si jeho zájmu o probíranou látku profesor všiml, a učinil z něho svého pomocníka, později demonstrátora Ústavu pro fyziologii rostlin.

Roku 1922 seznámil profesor Úlehla mladého Jana Calábka s fenoménem filmové kamery a časosběrným snímáním. Jan Calábek si při tomto prvním setkání s přístrojem, který se mu stal životním průvodcem i pokladnicí inspirace, údajně příliš nevěděl rady. V roce 1954 však již stál v čele čerstvě vzniklé Laboratoře biologického filmu, která byla podřízena biologické sekci Československé akademii věd. Tamní spolupráce lékařů a filmařů přinesla výsledky v oblasti metodické, dokumentační a registrační, a za prvního známého biologa-kameramana je považován polský kameraman Boleslaw Matuszewski, který pracoval s Velíškem i Calábkem, ale začínal s bratry Lumiérovými.

Film jako médium, využitelné pro výzkumné a výukové účely, se uplatnil v mnoha oborech lidské činnosti: v botanice, biologii či vojenských vědách. V medicíně je filmový záznam důležitý nejen pro výzkumné účely a záznam léčby, ale případně průběhu operativních zákroků je významný také pro určení diagnózy či prevenci proti chorobám. V medicíně a fyzice pomohly pokusy např. Eadwearda Muybridge vymýtit nejeden mýtus. V biologii napomohlo zrychlení procesů růstu jeho pochopení – alespoň formálnímu, pokud prvotní hybný impuls života zůstával zahalen tajemstvím.

Jedním z fenoménů pro lidské oko, a tedy ani pro lidské vnímání nezachytitelných, je pohyb rostlin a již antičtí filozofové přišli se zjištěním, že květiny se na noc zavírají. Tento, jako ostatně jakýkoliv jiný pohyb, jakoby se do vzácného svazku biologie a kinematografie odehrával v jakémsi mezičasí. Jakoby probíhal za tichého vědomí pozorovatelů, že jej nemohou pozorovat. Šlo o tichou dohodu, smlouvu, podobnou víře. Jan Calábek se zaměřil na sledování pohybu a růstu u rostlin, na něž byl aplikován fytohormon podporující prodlužování a růst lodyh. Pracoval s rostlinou Ipomea (Kvakmolit laločnatý, popínavá letnička), přičemž zjistil, že ovíjivý pohyb se od autonomního liší, a oba mají na svědomí rozdílné faktory. Ovíjivý pohyb ovlivňuje zemská tíže.

Cabálkovy filmy jsou v Moravské galerii prezentovány prostřednictvím rozměrných projekcí, architektonické řešení, za nímž stojí Filip Cenek, před dvama lety nominovaný na Cenu Jindřicha Chalupeckého, umocňuje jejich výtvarný rozměr. Po výstavě Tiché revoluce uvnitř ornamentu je to další z počinů Moravské galerie, který dokumentuje, že hranice výtvarného umění mohou být mnohem širší, než jak jsme zvyklí je vnímat, a že právě botanika může v tomto ohledu sehrávat nezastupitelnou roli.

Jan Calábek: Věda, film a umění k potěše včel, básníků a botaniků / kurátorka: Pavlína Vogelová / MG: Uměleckoprůmyslové muzeum (Respirium) / Brno / 26. 4. - 28. 7. 2013.