K odvolání Karla Srpa

Ředitelka GHMP Magdalena Juříková odvolala z pozice šéfkurátora této instituce Karla Srpa. Jako první o tom včera informoval Petr Kováč na Novinkách.cz (zde) a záhy se přidala další média (iDnes.cz iHned.cz). Zvláště Kováčův článek může být (a podle diskuze pod textem se ukázalo že čtenáři byl) interpretován zjednodušeně tak, že žena, která se vynořila odnikud, vyhodila velmi schopného kurátora z tajných důvodů, které se snaží maskovat pod rouškou jeho neschopnosti při sestavování výstavního plánu či při vedení projektu digitalizace. Tato interpretace však není správná.

Karel Srp s Lubomírem Typltem při zahajování Typltovy výstavy / foto: Tomáš Souček

Pokud po řediteli nějaké instituce chceme, aby v ní zanechal svůj otisk, je třeba dát mu volnou ruku i ve výběru spolupracovníků, s nimiž chce tuto instituci vytvářet. Vyvstat mohou dva zásadní problémy. První z nich je, že ředitel jako takový není osobností, která by k výkonu dané funkce měla příslušné kompetence. To o Magdaleně Juříkové neplatí. Do čela Galerie hlavního města Prahy se dostala na základě velmi transparentního konkurzu, kdy o vhodném kandidátovi rozhodovala komise složená z magistrátních úředníků i z odborné veřejnosti (komentář členky komise Marie Rakušanové s přehledem členů komise zde). Do výběrového řízení se přihlásil i Karel Srp, který nepostoupil do druhého kola. Jaký byl jeho plán s budoucností instituce veřejnost neví, jako jeden z mála kandidátů odmítl svůj projekt zveřejnit.

Kromě toho má Juříková za sebou dvanáct let praxe práce v Národní galerii, kde se postupně vypracovala na vedoucí sbírky sochařství spadajícího pod Sbírku moderního a současného umění, šestnáct let potom pracovala jako art consultant soukromých sbírek, nejdéle působila jako ředitelka Nadačního fondu Galerie Zlatá husa, který spravuje sbírku Vladimíra Železného. Také ona jako kurátorka připravila desítky úspěšných výstav, mimo jiné výstavu Františka Skály v Československém pavilonu na Bienále v Benátkách.

Druhým problémem by mohlo být, kdyby se Juříková obklopovala nekompetentními spolupracovníky. Ani Hana Lavrová, která v rámci nové organizační struktury galerie povýšila (informace, že střídá Srpa na postu šéfkurátora, která se objevila v médiích, je mylná), však není na výtvarné scéně nováčkem. V Galerii hlavního města Prahy již pracovala, mimo jiné pro ni připravila výstavy Vladimíra Boudníka, Aleny Kučerové či Karla Malicha. Je pochopitelné, že když se jedná − jako v případě GHMP − o instituci placenou z peněz daňových poplatníků, má veřejnost právo tázat se po příčinách Srpova osvolání. Oficiální zdůvodnění Juříkové (zde) je krátké a stručné, Juříková jej rozebírá v odpovědích pro iHned (zde) a měla by jej být schopna odargumentovávat i nadále, bude-li k tomu vyzvána.

Výše zmiňovaný text také uvádí, že Magdalena Juříková nabídla Karlu Srpovi externí spolupráci: "On je typ samostatného badatele, nikoli manažera," citují stránky Juříkovou. Zde se nabízí otázka, zda kvalitní, odborníky respektované a veřejností navštěvované výstavy jsou tím jediným kritériem, podle kterého lze hodnotit schopného šéfkurátora (ne externího kurátora). Ke sporným manažerským krokům, které ve zdůvodnění Srpova odvolání uvádí Juříková, lze v Srpově případě připočíst také navázání kritizované spolupráce GHMP s Artbankou, či uzavření smlouvy o spolupráci GHMP se společností Qeep, které stálo za jeho prvním odvoláním (zde). Dalším možným kritériem by mohla být i schopnost a ochota komunikace ať již s veřejností nebo s médii. Jaké budou následky odchodu Karla Srpa z postu šéfkurátora ukáže teprve čas, nehodnoťme však tento krok a priori pouze jako špatný.

Oficiální vyjádření GHMP vydané 7. 1. 2013 (zde)