TZ: Kristýna a Marek Milde

Kristýna a Marek Milde / Domácí krajiny / Karlin Studios / Praha / 19. 12. 2012 - 13. 1. 2013

Domácí krajiny / The Homescape

Kristýna & Marek Milde

Vernisáž: středa, 19. 12. 2012 od 18h

Výstava potrvá do: 13. 1. 2013

Výstava „domácí krajiny“ zkoumá na poli domácího prostředí, jakým způsobem architektura a postindustriální realita ovlivňuje způsob chápání přírody. Umělecký tandem žijící v New Yorském Brooklynu Kristýna a Marek Milde používají prostředí domova a kulturu bydlení jako platformu, pro zkoumání kulturního odcizení od přírody způsobené vlivem života uvnitř pohodlného interiéru domů. V cyklech projektů, z nichž některé mají formu domácích zlepšováků typu udělej si sám zkoumají úlohu a funkci zařizování, čištění a zdobení - činností, které se podílí na vytváření pocitu domova uvnitř anonymní bíle krychle. Za domov je obvykle považován soukromý prostor, který odráží privátní univerzum obyvatel s jejich zájmy, vkusem, kulturním a sociálním statutem. V „domácích krajinách“ se umělci zaměřují na metody a koncepty, které transformují prostor obydlí v širších souvislostech kontextu kultury, životního prostředí, geografie, a přírody. Aktuální otázky životního prostředí úzce souvisí s naší kulturou bydlení, ve které architektonické struktury a postindustriální realita dominují světu přírody. Výstava „domácí krajiny“ sleduje fenomén nového zvláštního druhu moderního člověka Homo Interius, který tráví většinu svého života uvnitř bílé krychle oddělen od vlivu okolí, což jej výsledně vede k ryze interiérnímu náhledu na realitu. Navzdory neomezenému přístupu k záplavě informací, je jeho vztah k bezprostřednímu okolí a životnímu prostředí rozostřený a odpojený. Jeho odcizený pohled na přírodu tak vytváří další ekologické problémy. Zatímco Homo Interius žije spokojeně v pohodlném a klimatizovaném prostředí, svou odpojenost od vnějšího světa a smyslovou deprivaci se snaží kompenzovat různými formami kontextualizace domácího prostředí.

Sbírky, upomínkové a přírodní předměty přivezené z cest, nalezené či obdržené jako dary od přátel, umělecká díla, obrazy a fotografie to vše spojuje uzavřený prostor obydlí s širším kontextem světa a dohromady vytváří vizuální, plastické, vnitřní krajiny, které někdy transformují příbytky v útvary jeskynního typu. Zatímco objekty a sbírky mohou být synonymem maloměšťáctví a nemohu úplně nahradit vnější svět, přesto přispívají k vytváření pocitu domova a integrity tím, že lidem připomínají důležitá místa a jejich osobní příběhy. Nahrazují tím to, co jim architektura není schopna dát.

Život uvnitř čtyř stěn je obecně vnímán jako naše primární realita. Odcizení od vnějšího kontextu se tak stalo neviditelnou součástí každodennosti a kultury, ve které je běžné užívat a spotřebovávat věci, o kterých nevíme odkud jsou, kdo je vyrobil a co se s nimi stane poté, až je vyhodíme. Zatímco systém spotřeby je rafinovaně organizován tak, aby umožnil trvale žít nezúčastněný život v kontrolovaném prostředí izolovaných interiérů, poslední věcí, kterou je v nich těžké ovládnout zůstává prach, který si žije svým autonomním životem. Čištěním, vysáváním a zametáním se snažíme zbavit posledního důkazu, který nás spojuje se světem venku a přírodou, spolu s prachem tak mizí pod koberec i náš smysl pro integritu s prostředím a místem kde žijeme.

Prach se ve výstavě „domácí krajiny“ opakovaně objevuje jako médium v situacích a metaforách které demystifikují architektonické a kulturní labyrinty.

Kristýna a Marek Milde