Kateřina Hanáčková na stránkách pondělních Hospodářských novin představuje aktuální výstavu římské galerie Ara Pacis. Do 2. září jsou zde k vidění díla ruských avantgardistů. „Výstava… podává ucelený obraz ruské avantgardy jako fascinujícího uměleckého fenoménu a zároveň dává možnost se detailně seznámit s jednotlivými autory. Organizátoři na jedno místo svezli sedm desítek děl ze sbírek rozesetých po celém západním Rusku.“ Už jen do 19. 8. můžete v plzeňské Západočeské galerii shlédnout výstavu Viktora Karlíka nazvanou Podzemní práce. V souvislosti s ní připravil pro Respekt Jan H. Vitvar článek o této výrazné postavě výtvarného undergroundu.

V úterních Lidových novinách přináší Jiří Peňás recenzi výstavy Prerušená pieseň. Umenie socialistického realizmu 1948–1956 (do 21. října, SNG v Bratislavě). Kurátorka Alexandra Kusá připravila přehlídku děl slovenské sorely, ve které: „nejde o laciné efekty, daleko spíše se snaží umění té doby představit jako produkt dobové atmosféry, v níž se utopie mísila s tvrdostí a bezohledností, touha po novém a šťastnějším životě se razila pomocí lží a sebeklamu. Zároveň se snaží najít i to, co je na tomto umění přece jen snad „cenné“, tedy esteticky hodnotné, nebo spíš: co navazuje na tradice, nad kterými nelze jen tak mávnout rukou.“

Filip Šenk zve ve středečním vydání Lidových novin do vídeňské Albertiny. V rámci výstavy Albertina Contemporary jsou prezentována díla současného umění ze sbírek této instituce. V devíti místnostech se tak můžete setkat s pracemi Gerharda Richtera, Georga Baselitze, Marie Lassnigové či třeba Anselma Kiefera. „Záměrem kurátorů bylo nechat proti sobě působit díla rozličných technik, velikostí a působivosti. To je chvályhodný záměr, ve výsledku ale lehce disfunkční, protože je prakticky nemožné, aby si velká jména neuzurpovala, často oprávněně, veškerou pozornost. Přitom i méně známé postavy nelze opomenout.“

Čtvrteční tisk přináší hned dvakrát Davida Černého. Petr Volf se tomuto umělci věnuje na stránkách Reflexu v rubrice Causa. „Zdá se, že David Černý je definitivně reprezentantem kapitalistického pop-realismu, kterým se chce Česko chlubit světu. Obracejí se na něj soukromníci stejně jako státní instituce, protože vědí, že cokoliv udělá, tak na sebe přitáhne pozornost a jim to zvýší popularitu.“ V magazínu Mf Dnes najdete rozhovor s Davidem Černým, hlavním tématem je klikující „olympijský“ double-decker.

Výtvarný pátek v Lidových novinách nabídl tři články Tomáše Pospiszyla. První je věnován sochám na pražském sídlišti Barrandov, kde: „stálo od roku 1988 pět soch významných českých sochařů. Dvě z nich byly před dvěma lety demontovány a dodnes nikomu příliš nechybí.“ Jedná se o Obelisk od Karla Bečváře a společnou plastiku Huga Demartiniho a Jiřího Nováka nazvanou Pohyb. Na článek navazuje rozhovor s Pavlem Karousem, sochařem a asistentem z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, který se zabývá mapováním a ochranou normalizačního sochařství. Poslední text přibližuje osud výstavního programu Obecnímu domu v Praze. „Ztrátu zde sice nejde vyčíslit, ale možná je závažnější než ta finanční,“ píše Pospiszyl a připomíná: „Tým Obecního domu prokázal schopnost převzít i dobré zahraniční výstavy. Ale stálo to prý příliš peněz, v roce 2007 byl s dobrými výstavami konec. Investovalo se do odměn a vystavovat mohl ten, kdo si to zaplatil. Mezi největší perly výstavního programu tak v posledních letech patřil nepovedený Modigliani a stálá expozice Blanky Matragi.“ Naďa Klevisová v Hospodářských novinách zve do Trafačky na společnou výstavu dvou ostravských umělců čerpajících ze street artu a graffiti, Marka Nenutila (Openmindz 360°) a Sasancy. „Na výstavu Contemporary City Folklore si rozený kolorista Marek Nenutil Sasanku přizval, a dobře udělal. Její nadreálná černá „mnohozvířata“ na rozměrných sítotiskových plátnech, domalovávaná štětcem a sprejem, totiž s jeho obrazy, na nichž barvy vybuchují a lijí se proudem, dobře rezonují.“