V pondělním vydání Respektu přibližuje Jan H. Vitvar tvorbu výtvarníka Ondřeje Brodyho. Věnuje se nejen poněkud šokujícím akcím, k nimž sám Brody říká: „Jsem dost konzervativní člověk, který si je vědom spousty hranic, ve kterých se musí pohybovat. Umění je jediná oblast, v níž jsem od těchto hranic oproštěn“, ale představuje i druhou tvář umělcova díla. Vitvar upozorňuje například na triptych Mučení Wanga Bina, či sérii obrazů s portréty čínských disidentů, kterou nechal Brody namalovat přímo v Číně v tamních výtvarných manufakturách.

Zuzana Taušová v úterním Mf Dnes informuje o kauze kolem brněnské Galerie architektury. Nadace české architektury, která výstavní prostory vlastní, vypověděla před časem nájemní smlouvu galeristům z Fóra pro architekturu a média (4AM). Důvody tohoto kroku však nebyly zcela vysvětleny. Za zachování instituce byla vytvořena petice, která spolu s tlakem odborné veřejnosti, přiměla správní radu nadace k rozhodnutí, že se k brněnské Galerii architektury příští týden vrátí na svém dalším zasedání. Osud galerie je tedy stále nejistý.

Středeční Mf Dnes přináší recenzi výstavy Romana Trabury v Galerii Václava Špály. Představena je jen dvacítka prací, ke kterým však Radim Kopáč píše: „Jde o svěží podnik, který by bylo škoda minout… Divák má co dělat s umělcem expresivním, živelně proměnlivým.“ A nakonec dodává: „Autor sice nepobral tolik slávy jako jeho vrstevníci od Nikla a Skály po Kokoliu či Singera, ale to může být jeho devízou. Aktuální přehlídkou to totiž může napravit.“ Magdalena Čechlovská se v Hospodářských novinách věnuje výstavě London Twelve/Současné britské umění (Galerie hlavního města Prahy). „Kvantita malířů, sochařů a konceptuálních tvůrců mladé i střední generace nepočítá s hloubavcem, který by možná rád představované autory poznal podrobněji – jedno dvě díla od každého musí stačit. Britský kurátor Toby Clarke udělal výběr raději širší než hlubší. Svůj úkol tak splnil: představa o pestrosti, stylu a tématech londýnských umělců roku dvanáct (twelve) je bezprostřední.“

Pátek již tradičně patřil Lidovým novinám a jejich Výtvarnému pátku. Jiří Machalický sepsal nekrolog Dalibora Chatrného. Významný český konceptuální umělec zemřel 5. července ve věku 86 let, poslední rozloučení proběhne 18. července ve 14 hodin v brněnském krematoriu v Jihlavské ulici. Filip Šenk se věnuje výstavě Václava Stratila 66 prací. V českobudějovickém Domě umění je prezentováno 33 pasových fotografií umělce spolu se sérií 33 kreseb tuší a propiskami. „Rytmus střídání obou výtvarných forem vybízí k vytváření falešných spojení a nejasných příběhů. Jsou kresby a slova spojeny s konkrétní sousedící podobou obličeje jako záznam skutečné události, zážitku, či nápadu? Ať je pravda jakákoli, nedá se popřít výtvarná hodnota samotných kreseb. Propojení s konceptem doplňuje jejich smysl, ovšem obstály by i samy o sobě.“ Tomáš Pospiszyl se vrací k výstavě Documenta 13. Konkrétně k propojení kasselské umělecké přehlídky s hnutím Occupy. „Jsem asi okoralý cynik, ale myslím, že výstava Documenta a její „doccupy“ sekce se spíš staly arénou bezzubé politické korektnosti, která skutečné angažování víc znemožňuje než iniciuje. Ale zkušenost z první ruky nemám.“

Tomáš Pospiszyl se v sobotních Lidovkách věnuje společné přehlídce Kurta Gebauera se studenty z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, která je k vidění v Betlémské kapli a jejím okolí. „Zdá se, že improvizace a hravost byly hlavní hodnotami, které se v Ateliéru veškerého sochařství kultivovaly. Umělců i děl je na výstavě tolik, že od jejího celku těžko můžeme očekávat nějaký jednotný názor nebo dokonce sdílený obsah. Kromě rekapitulace práce ateliéru Kurta Gebauera je výstava i připomenutím existence nevyužívaných prostorů a schopnosti současných umělců reagovat na výzvy konkrétního prostoru.“