Mediatéka na fakultě architektury

Ústav teorie a dějin architektury FA ČVUT otevřel v loňském roce v rámci své knihovny novou mediatéku zaměřující se na filmy a dokumenty o architektuře a designu. Do obvyklého badatelského prostředí plného knih, katalogů a časopisů tak vstupuje další médium, které vybraná témata dokáže přiblížit atraktivním, a díky svým možnostem i názornějším způsobem než klasické tištěné materiály. Hlavní a největší část mediatéky tvoří dokumenty se zaměřením na světovou i českou architekturu: snímky o ikonických stavbách naší doby, portréty jednotlivých architektů popisující jejich profesní dráhu, názory a ideály nebo i filmy věnující se konkrétním lokalitám a jejich problematice. Architekti a designéři v rámci dokumentů mnohdy neplní pouze úlohu popisovaného objektu, ale sami se dostávají ke slovu a obraz doprovází vlastním komentářem, nebo přebírají ještě větší iniciativu, a výsledkem jsou autorské projekty jako například Koolhaasův Lagos Wide & Close... (ve spolupráci s dokumentaristkou Bregtje van der Haak) nebo několik desítek krátkých filmů Charlese a Ray Eamesových.

Specifikem mediatéky je také to, že se neomezuje pouze na dokumentární filmy striktně specializované na architekturu, ale že svůj okruh zájmu rozšiřuje mezioborově směrem k designu a výtvarnému umění. Část fondu dokonce vystupuje z okruhu dokumentární tvorby a zaměřuje se na spojení architektury a filmového média. Zastoupeno je zde několik celovečerních hraných filmů, které se primárně architektuře nevěnují, v nichž však tato sehrává jednu z hlavních rolí. Vedle Metropolis, Langovy filmové klasiky z počátků kinematografie je to například Playtime Jacquese Tatiho, Wendersovo Nebe nad Berlínem, katastrofické Skleněné peklo Johna Guillermina a Irwina Allena nebo kultovní Blade Runner Ridleyho Scotta.

S knihovnami zaměřenými na multimediální záznamy jsem se až dosud setkala pouze v zahraničí (například v rámci universitní knihovny SLUB při technické universitě v Drážďanech nebo v universitní knihovně v Grazu: UB Graz), kvituji tedy s vděkem, že se nyní podařilo realizovat podobný počin a v takovém rozsahu i v našich končinách. Vznik mediatéky umožnila dotace z Fondu rozvoje vysokých škol (projekt č. 1674, řešitel Petr Vorlík). V současnosti čítá mediatéka více než 160 titulů a je dále průběžně rozšiřována v závislosti na nových titulech a jejich dostupnosti. Filmy na DVD jsou zamýšlené zejména jako studijní materiály pro potřeby FA ČVUT, dostupné jsou však i širší odborné veřejnosti: prezenčně, v rámci standardních návštěvních hodin studovny knihovny při Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT. (DVD jsou evidována v knihovnické databázi Ústavu teorie a dějin architektury FA ČVUT: zde pod signaturou R).

Jako pozvánku k návštěvě uvádím několik anotací snímků, které si lze nejen na deštivé večery v nové mediatéce zapůjčit. Prvním z nich je snímek Great Expectations. A Journey through the History of Visionary Architecture (2007) režiséra Jespera Wachtmeistera. Na rozdíl od Dickensova románu se tento dokumentární film týká architektonických a urbanistických vizí dvacátého století - utopických i těch realizovaných. Cesta začíná u Steinerova centra antroposofistického hnutí v Dornachu a budovy Goetheanea, která i dnes působí v krajině u švýcarské Basileje jako zjevení. Vyprávění pokračuje poválečnou architekturou a jejími pokusy vyrovnat se s bytovou krizí, detailně je představen Le Corbusierův projekt Unité d'Habitation, Niemeyerova a Costova Brasilia nebo pozdější Habitat ´67 Mosche Safdieho. Přes Fullerovy geodetické kopule se příběh dostává dále k architektovým fantastickým projektům a také ke skupinám Superstudio nebo Archigram, jehož vize Plug-in City či Walking City již patří k čistě utopickým návrhům. Snímek pracuje s dobovými i současnými filmovými záběry, nechává promlouvat historiky architektury, autory projektů a staveb, ale také jejich uživatele.

Za zmínku stojí také film Koolhaas Houselife (Ila Bêka, Louise Lemoîne, 2008), který představuje rodinný dům ve Francouzském Bordeaux od architekta Rema Koolhaase / OMA. Činí tak ale neortodoxním, lehce ironickým a humorným způsobem. Hlavní protagonistkou filmu je Guadalupe Acedo, zaměstnaná v domě jako uklízečka, k čemuž poukazuje také slovní hříčka v názvu filmu. Ikonickou stavbou, která byla krátce po svém dokončení prohlášena za památku, tak procházíme spolu s paní Guadalupe, která dům představuje ze své každodenní perspektivy opakujících se činností – mytí, luxování, oprav...

A do třetice bych chtěla zmínit Skleněné peklo / The Towering Inferno (1974) režiséra Johna Guillermina, které je jedním z celovečerních hraných snímků z fondu mediatéky. Filmový příběh se odehrává v den slavnostního otevření nejvyššího mrakodrapu světa v San Franciscu. Během slavnostní večere v nejvyšším patře ale vypukne požár, který hostům večírku odřízne cestu ven z budovy. Do záchranné akce se pouští hasičská jednotka z města vedená náčelníkem Michaelem O'Hallorhanem (Steve McQueen) i sám architekt budovy (Paul Newman). Bez zajímavosti není ani proces vzniku snímku, kdy byl kvůli natáčení postaven 30 m vysoký model mrakodrapu.

Klára Brůhová Autorka je studentkou VŠUP a FA ČVUT

______________________________________________________________

Text vznikl na půdě FA ČVUT za podpory SGS ČVUT č.: SGS12/201/OHK1/3T/15