Umění ve vzpomínkách

Výstava Dominika Langa nazvaná Dokumentace, kterou umělci zrealizovala galerie Hunt Kastner Artworks, je postavena na Langových osobních vzpomínkách. Do osmi bílých panelů, vyrobených přímo na míru pro daný prostor, vyřezal umělec půdorysy různých galerií, pro které připravoval výstavy − včetně té galerie, v níž výstava probíhá.

Panely jsou řazeny velmi blízko sebe, takže mohou vyvolávat pocit stísněnosti a dokonce evokovat představu, že i některá umělecká díla jsou zde až příliš prostorově omezována. Umělecké objekty v pravém slova smyslu však v Hunt Kastner chybí. Dominik Lang svými výtvory pouze jakoby „zkoncentroval“ samotnou podstatu galerijního prostoru, který dodává uměleckému dílu vždy nějaký kontext a hranice. Do popředí se tak dostává Langovo oblíbené téma, tedy samotná instituce galerie a její význam.

Procházíme-li kolem panelů těsně řazených za sebou, můžeme mít pocit, že jedeme v rychle rozjetém vlaku a již nestíháme zachytit patřičný kontext „obrazů“, které zahlédneme z okna. Blízkost jednotlivých výstavních ploch zkracuje dobu prohlídky na minimum. Naznačuje tím snad Lang, že i umění v galerii trpí divákovou rychlostí s jakou okolo jednotlivých děl prochází? Umění tu přece není jen proto, aby nás rychle pobavilo!

Galerijní prostor zůstává v Hunt Kastner z určitého pohledu prostorem zdánlivě prázdným, a přesto naplněným silou myšlenek obsažených v Langově konceptu. V galerii zbavené uměleckých děl, pouze s koncentrovanou atmosférou, se může sám návštěvník cítit jako umělecký objekt hodný dalšího prozkoumání. Bílá barva, která zde převládá, působí uklidňujícím dojmem.

Umístit dílo do kontextu určitého prostředí znamená dát mu zcela nový obsah. Langovo zkoumání galerijního kontextu v nás zanechává pocit jistého odcizení se dílům, které jsme schopni vystavit pouze v úzkostlivě „vyčištěném“ prostředí klasické galerie. Problematika vztahu diváka k objektu a objektu k prostoru je podle Dominika Langa z velké části dána charakterem samotného díla. „Udušené“, mrtvé umění, které občas můžeme vidět v uzavřeném prostoru galerie, nejvíce vyvolává onen pocit stísněnosti, který se nám autor výstavy snaží uměle navodit i v Hunt Kastner Artworks.

Aby návštěvník mohl výstavu pochopit, nemusí si číst rozsáhlé „manuály“. Z instalace je patrné, že Dominiku Langovi jde o narušení stereotypního uvažování a nahlížení prostoru galerie jako něčeho naprosto sterilního, kde se obrazů, soch a dalších artefaktů můžeme dotýkat pouze očima, kde existuje mnoho zábran a překážek ke skutečnému zakoušení uměleckého díla v pravém slova smyslu. Umění přece není jen pro oči, ale je také pro hmat, čich a sluch a především pro mysl a duši. Umění, které v galerii zůstává „nedotčeno“, si můžeme „osahat“ a uchovat prostřednictvím našich vzpomínek.

Markéta Vrabcová Autorka studuje na Katedře teorie kultury FF UK

______________________________________________________________

Dominik Lang: Dokumentace / Hunt Kastner Artworks / Praha / 29. 3. – 20. 5. 2012

______________________________________________________________

foto: archiv Hunt Kastner Artworks, fotograf: Ondřej Polák