artalk-thumbnail-default

Ředitelem Alšovy Jihočeské galerie byl jmenován Aleš Seifert, který vede Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Seifert vystudoval historii a muzeologii ve Slezské univerzitě v Opavě a v OGV působí sedm let. „“Musí se zpracovat marketingová studie pro galerii, která stanoví její silné a slabé stránky a vyprecizuje, co bude nejdůležitější. Jedním z dalších kroků bude nový vizuální styl a identita, protože to prodává, a všem návštěvníkům musí být okamžitě jasné, co je značka AJG,“ popsal Aleš Seifert. Odborná veřejnost volbu vnímá víceméně pozitivně, zaměstnanci galerie se bojí propouštění, Seifert je totiž známý jako nekompromisní šéf. Více v Českobudějovickém a Jihlavském deníku.

Galerie města Trutnova vystavuje díla sester Válových. „Jejich syrové a ryzí výpovědi o člověku je spojují s novou figurací, ve skutečnosti však nepatřily k žádným výtvarným proudům a jejich práce charakterizuje především neobyčejně niterné uchopení člověka a jeho údělu.“ Informuje Krkonošský deník.

V olomouckém Muzeu umění možná mají originál Gustava Courbeta. Autorství obrazu, který je prokazatelně originálem z 60. let 19. století, ovšem zpochybňují francouzští experti. Muzeum nyní přemýšlí o provedení mezinárodní expertízy. Obraz zachycuje ženský akt: „Konkrétně Courbet se tematice ženského aktu v šedesátých letech devatenáctého století věnoval. Škála jeho projevů však byla velmi široká,“ vysvětlila Helena Zápalková z MUO s tím, že vyobrazená žena je dokonce podobná modelce, která se objevuje na Courbetově obraze s názvem Žena s papouškem. Více v Olomouckém deníku.

Tereza Stejskalová se v A2 věnuje ruské umělecké skupině Fabrika najďonnych oděžd (tedy Továrna nalezeného oblečení), kterou tvoří Natalia Peršinová a Olga Jegorovová. Umělkyně se dlouhodobě věnují přešívání starého oblečení, které může fungovat jako terapie. „Aspekt angažovanosti je nicméně v tvorbě Fabriky najďonnych oděžd přítomný od jejího počátku, byť ne v prvním plánu. Vyrovnání se s vlastními zamlčovanými křivdami a traumaty má nakonec vést ke společenské proměně, ta však pro umělkyně začíná a končí u vyrovnání se s vlastními nedostatky.“

Knihu Umění spolupráce autora Jana Zálešáka představuje v A2 Tereza Jindrová. „Kniha Umění spolupráce podává široký a srozumitelný obraz o této oblasti umělecké praxe. V zásadě se jedná o shrnutí fenoménů, s nimiž se i v českém umění setkáváme už řadu let – zde jsou ale pojmenovány a systematizovány, což je hlavním přínosem knihy. Především pro čtenáře, kteří se nepohybují uvnitř české umělecké scény, může být kniha scelujícím pohledem nebo mostem mezi dílčími zkušenostmi. Čtenář, který má na tomto poli větší přehled, pak pravděpodobně ocení zejména kontextualizaci českého a zahraničního umění a spektrum odkazů k další literatuře.“


Článek zatím neobsahuje žádný komentář.

Komentáře nejsou povoleny.

Artalk doporučuje