Na bienále mě už nepotřebují

Český umělec Martin Zet byl pozván na 7. Berlínské bienále. Ještě před jeho zahájením zveřejnil výzvu (zde), aby mu lidé věnovali vlastní výtisky kontroverzního bestselleru Thilo Sarrazin Německo páchá sebevraždu, v níž autor deklaruje pro blízkou budoucnost našeho západního souseda „ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země“ (z anotace nakladatelství Akademia k českému vydání knihy). Neověřená informace, že Zet hodlá knihy zničit, vyvolala v Německu ostré reakce a srovnání s pálení knih nacisty. V této podobě pronikla i do českých médií (zde). Zet v kampani pokračuje, přestože neskrývá rozčarování z cílů připravovaného bienále, které začíná 27. dubna.

Sdělili ti kurátoři, proč tě vybrali? (Kurátorem 7. Berlínského bienále je polský umělec Artur Żmijewski, jeho spolupracovníky polská kurátorka Joanna Warsza a členové ruské aktivistické skupiny Voina – pozn. autora) No, popravdě, když mě vyzvali, tak jsem moc nadšený nebyl. Na letošní rok jsem měl jiné plány. Přijetí účasti znamenalo zradu něčeho, na čem jsem již delší dobu spolupracoval a co mě zajímalo o hodně víc než blyštivé přehlídky vyvolených umělců - a to General Art Strike 2012. Tato akce se zatím, bohužel i díky tomuto mému selhání, neuskutečnila. Sorry, Redas! Sorry, Asim! (General Art Strike je iniciativa spojená s aktivitami litevského umělce Redase Diržyse – pozn. autora)

Jak jsi porozuměl konceptu letošního bienále? Špatně. Myslel jsem, že půjde o pokus překročit ochranné umělecké mantinely, ať to stojí, co to stojí.

Proto jsi s účastí souhlasil? Ano.

Jak cílům bienále rozumíš nyní? Nerozumím. Nejspíš jde o to utratit poměrně slušnou dotaci takovým způsobem, aby z ní zúčastnění umělci dostali co nejméně.

Když jsi jsi uveřejnil svoji výzvu, vyrojily se zprávy, že knihy hodláš zničit. Pokud se pamatuji dobře, tohle výzva neobsahovala. Kde se tato informace vzala? Mohla být odvozena od vzpomínky na tvoji instalaci knih na podlahu, takže se člověk po nich musel projít, aby se dostal do výstavních sálů? Nebo snad může jít o nějakou společenskou paranoiu, která v případě, že někdo chce knihy k nevyjasněnému účelu, automaticky generuje představu jejich destrukce? No, já vlastně ničit chci. Ale ne tuto knihu jako předmět, ale její účin.

Sarrazinovu knihu jsi určitě četl. Čím na tebe zapůsobila? Líbil se mi tam jen jeden moment, kdy autor vybízí čtenáře, aby v případě, že mu už uvěřili, následující úsek přeskočili a pokračovali až další kapitolou.

Jak tomu momentu rozumíš? V tomto momentu Thilo Sarrazin opouští předstíranou objektivitu a prozrazuje, že chce přesvědčit.

Domníváš se, že v německé společnosti sílí souhlas se Sarrazinovými názory? Kontroverzní knihy od osobností veřejného života se někdy prodávají už kvůli lidské zvědavosti. Tato kniha se stala potřebnou dekorací knihoven milionu tři sta padesáti tisíc domácností.

Když jsem četl anonci projektu, pomyslel jsem si, že by nebylo divu, kdyby v Německu vyvolala odezvu. Vzhledem k historickým souvislostem Němci mohou být citliví na neuctivé zacházení s knihami, které reprezentují určitou ideologii. Porozuměl jsi argumentům, které byly během těchto reakcí vznesené? Porozuměl.

Stručný jako vždycky. Takže dovol, abych se tě ještě zeptal, jak jsi jim porozuměl a jestli ti některé z nich přišly relevantní. Souhlasím s tím, že moje výzva, která se prezentuje jako nekompromisní, by neměla být spojena s akcí, která je financovaná ze státního rozpočtu.

Prý bys rád sesbíral šedesát tisíc výtisků. V aktualizované výzvě z 12. března vyzývám k darování nejméně šesti set tisíc.

Chceš už sdělit, jak se chystáš se vybranými knihami naložit? To závisí od místa, které mi kurátoři nakonec přidělí. Po tom, co se jim moje kampaň vymkla z rukou, se mě ale snaží dostat do co nejstinnějšího ústraní.

Čeho se bojí? Nebojí se. Jen mě už nepotřebují.

Uvažoval jsi o tom, co s knihami učiníš po bienále? Uvažoval, ale to je ještě daleko.

______________________________________________________________

Berlin Biennale for Contemporary Art / organizátor: KW Institute for Contemporary Art / Berlín / 27. 4. - 1. 7. 2012

 

 

Jiří Ptáček | Narozen 1975, působí jako kritik a kurátor. Od roku 1998 publikuje v periodickém tisku a v odborných časopisech. V letech 2003 až 2006 působil jako šéfredaktor časopisu Umělec. V letech 2007 až 2008 byl kurátorem Galerie NoD v Praze. V letech 2009 až 2011 působil jako umělecký vedoucí a asistent v Ateliéru video na FaVU v Brně. V roce 2011 připravil celoroční výstavní program pro Galerii mladých v Brně s názvem Galerie Mládí. Od roku 2012 je kurátorem Fotograf Gallery v Praze a od roku 2015 také jedním z kurátorů Galerie Měsíc ve dne v Českých Budějovicích. V roce 2015 za činnost v oblasti umělecké kritiky získal Cenu Věry Jirousové.