V Hospodářských novinách se Magdalena Čechlovská zabývá novou pražskou galerií Gate, která sídlí v prostorách bývalého Českého muzea výtvarných umění. Výstavou Františka Drtikola se galerie uvedla skvěle a jako další projekt připravuje ještě zvučnější jméno britského malíře Francise Bacona. Další výstavní program však autorka textu přirovnává k tombole a pozastavuje se zejména nad „odborným zázemím“ galerie, které vlastně neexistuje: „Žádného kurátora nemáme, zato máme plán, jakým směrem chceme galerii směrovat,“ říká Jiří Doležal, ředitel Středočeské turistické a informační služby, která GATE provozuje.

Kateřina Farná pro Právo hodnotí výstavu industriálních fotografií manželů Bergerových v pražském Rudolfinu. Dle autorky by výstava německé dvojice potřebovala nějaké oživení: „Uznáníhodný je jejich systematický přístup k tématu, nicméně dnes pro účely výstavní by neuškodilo, kdyby se jejich odkaz zaktualizoval třeba prací někoho jiného, nejlépe z českého prostředí. Bylo by to příjemným zpestřením v monotónnosti, jaká byla vytvořena v sálech galerie. Jedna fotografie stejného formátu, podobných objektů a motivů, zachycených vždy ze stejného úhlu, je úhledně instalována vedle druhé, až se z nich po pár minutách stane změť tvarů a materiálů.“

Marcel Fischer připomíná v západočeském vydání Mf Dnes a v Denících Karlovarského a Plzeňského kraje 50. výročí založení Galerie výtvarného umění v Chebu. Galerie ke svému výročí připravila novou stálou expozici moderního umění i krátkodobé výstavy – např. retrospektivu Miloše Jiránka nebo výstavu mapující vznik obrazu Jana Preisslera „Žena a jezdec u jezera“.

„Mediokracie a Týc coby disident?“ je titulek komentáře Adama Drdy, který vyšel v Hospodářských novinách. Autor se v článku zabývá současnou politickou situací a vyrocenými komentáři nejrůznějších stran, které se objevují v médiích. Příklad Romana Týce mu slouží jako ilustrace vyhrocené situace, kdy se volá po změně politického systému podobným způsobem, jako proběhla v roce 1989.

Časopis Esprit otiskl profil malíře Josefa Achrera, který letos získal Cenu kritiky za mladou malbu. „I když mají obrazy Josefa Achrera symbolickou povahu, jsou vizuálně zajímavé a působivé i ve chvíli, kdy o nich nic nevíte. Umělec počítá s tím, že není možné všem významům rozumět. Připouští značnou otevřenost čtení a divákům nabízí pouze určitá vodítka v podobě názvů.“