Kunsthalle_Žilina_02

Podobně jako se Brno pyšní vilou Tugendhat od Miese van der Rohe, mohla by i Žilina založit svou kulturní propagaci na místní neologické synagoze německého architekta a designera Petera Behrense. Tato perla evropské moderní architektury v blízké budoucnosti ožije novým životem a ještě o ní uslyšíme. Nejenže prochází podobně jako v nedávné době vila Tugendhat rekonstrukcí, ale právě zde se bude v blízké budoucnosti nacházet na Slovensku tolik postrádaná kunsthalle.

Peter Behrens (1868-1940) je dnes neodmyslitelně řazen mezi zakladatele moderní architektury, legendární se stala jeho továrna na turbíny v Berlíně, kterou projektoval pro společnost AEG (Allgemeine Elektricitäts-Gesellschaft). Když v roce 1928 vyhlásila žilinská liberálně orientovaná židovská obec neologů soutěž na novou podobu synagogy, působil jako profesor na Akademie der Bildenden Künste ve Vídni. Mimochodem soutěže se kromě něj zúčastnili také Josef Hoffmann a architekt maďarského původu Lipót Baumhorn. Výstavba podle Behrensova vítězného návrhu proběhla v letech 1929-1931, synagoga však plnila svůj účel pouhých deset let. Po druhé světové válce sloužila jako skladiště, koncertní síň či jako aula Vysoké školy dopravní. Do nedávné minulosti se v ní nacházelo kino.

Město nakonec vrátilo objekt zpět do rukou židovské náboženské obci, čímž se začíná psát další etapa života této slovenské památky. Žilinská židovská obec, čítající v této době jen pár desítek členů, neměla pro budovu patřičné využití, a proto hledala nového nájemníka synagogy. Na její výzvu se v roce 2011 přihlásilo občanské sdružení Truc sphérique, jehož členové se rozhodli zachránit tuto významnou stavbu před možnými komerčními záměry, a přišli proto s projektem nazvaným Nová synagoga. Jde o návrh na rekonstrukci stavby a její využití jako kunsthalle. Židovská náboženská obec tuto aktivitu uvítala a podpořila symbolickým nájemným jedno euro.

Truc sphérique je pro řadu obyvatel Žiliny známý coby provozovatel kulturního centra Stanica v budově staré železniční zastávky Žilina-Záriečie. Zde dochází ke „spojení nezávislého kulturního prostoru, uměleckého laboratoria a kolektivu aktivistů“, konají se zde festivaly, představení, koncerty, výstavy, workshopy a další umělecké aktivity. V Žilině tak ovšem vznikla poněkud schizofrenní situace, kdy subkulturní scéna stojí u zrodu scény oficiální. Podle jednoho z ideových otců projektu kunsthalle Marka Adamova v Žilině vyloženě chybí reprezentativní prostor pro konání oficiálních výstav, koncertů a konferencí, vůči kterému by se Stanica mohla případně i vymezovat. Jedinou konkurující výstavní instituci pro budoucí kunsthalle tak představuje Považská galéria umenia v Žilině, která ovšem trpí velmi slabou propagací.

Kromě Marka Adamova, absolventa oboru kulturologie na Univerzitě Komenského v Bratislavě, člena Rady pro umění – poradního orgánu ministra kultury a ředitele Stanice, je dalším iniciátorem celé akce Fedor Blaščák, absolvent filozofie na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kritik, nezávislý kurátor a zakladatel iniciativy Memory Kontrol. Pod studii přestavby se podepsal architekt Martin Jančok, absolvent Fakulty architektury na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě a držitel architektonické ceny CE.ZA.AR 2011 v kategorii interier za knihkupectví Alexis. Jančok hovoří o rekonstrukci synagogy za milion eur jako o revitalizaci, jejímž záměrem je očištění stavby od nepůvodních částí a přizpůsobení nové funkci. Přidané komponenty, které mají podpořit fungování objektu coby výstavního prostoru, bude možné kdykoli odstranit, a nepředstavují tak invazivní zásahy do Behrensova díla.

Původní stav synagogy v Žilině

Zrekonstruovaná budova synagogy bude sloužit jako výstavní instituce bez vlastní sbírky pořádající dočasné výstavy současného umění, čímž by měla zaplnit prázdné místo nejen na žilinské kulturní scéně, protože instituce typu kunsthalle na Slovensku stále chybí. (Odbornou diskuzi na toto téma nechtěně rozvířil slovenský ministr kultury Daniel Krajcer v souvislosti s finančním dárkem pro krachující soukromou galerii Danubiana zde). Autoři žilinského projektu chtějí využít výhodné polohy města na mapě střední Evropy. Proto počítají z velké části se zahraničními návštěvníky, což se do značné míry odrazí ve výstavním programu. Publikum budou ovšem hledat i v řadách místních obyvatel, kterým kromě výstav nabídnou i klubové projekce filmů, koncerty, konference a festivaly. V budově se bude nacházet rovněž kavárna, knihkupectví a malá galerie pro začínající umělce. Marek Adamov totiž nevnímá projekt kunsthalle pouze jako umění pro umění, podle něj je to prostředek komunikace mezi lidmi, prostor pro jejich střetávání a učení se něčeho nového. Stejné myšlenky aplikuje i při vedení Stanice, kunsthalle bude však zaměřena na jiné publikum, které může Stanicu považovat za příliš velký underground.

Financování rekonstrukce se uskutečňuje částečně z veřejných zdrojů a částečně ze zdrojů soukromých. V současné době jsou již stavební úpravy v plném proudu, přičemž další možné sponzory sdružení stále hledá. Pokud bude vše probíhat podle plánů, otevření kunsthalle by mohlo proběhnout na jaře roku 2015.

Martina Šišková
Autorka je absolventkou Semináře dějin umění FF MU a studentkou Managementu v kultuře tamtéž, v současnosti působí na stáži v kulturním centru Stanica v Žilině

 


Zobrazit/skrýt komentáře

Komentáře nejsou povoleny.

Artalk doporučuje