Na místě bývalé konírny připravilo Muzeum Kampa přehlídku díla výtvarného experimentátora Eduarda Ovčáčka. Nevelká plocha poskytuje prostor jen pro omezený počet děl, který dal název celé výstavě: Ve zkratce. Jedná se o skromnou retrospektivu, která ale i v úzkém záběru stihne připomenout nejdůležitější body Ovčáčkova díla. Autorka těchto řádků, která kromě výstavy navštívila i besedu s autorem, se v recenzi zaměřuje na umělcův vztah ke své tvorbě a připomíná pár zásadních děl výstavy.
Když Eduard Ovčáček vypráví o svých kolážích, reliéfech, objektech a plátnech, zdůrazňuje především techniku a proces vzniku. Uměleckou tvorbu rozlišuje na dva základní typy − na tu, která vzniká z impulzívního popudu, a tu, která pochází z racionální představy. Experimentální linie v Ovčáčkově tvorbě, jež spojuje jinak spíše nesourodou skupinu výtvarných děl, však není náhodná. Pokud se podíváme hloub, lettristické koláže a minimalistické dřevěné konstrukce spojuje podobný zájem o vztah mezi písmem a obrazem a současně i mezi obrazem a plastikou.
Lettrismus byl původně záležitostí poezie poloviny 20. století. Básníci využívaly grafické podoby písmen (liter), znásobovali jej a vsazovali do obrazců. Používání písma, které tak nese spíše vizuální než obsahovou zprávu, se objevuje již v kubistických obrazech. Lettrismus se později prolíná tvorbou mnoha výtvarníků, mimo jiné i u Eduarda Ovčáčka. Ten nezůstal jen u pouhého kreslení písma, papír je pro něj tvárnou hmotou, do které písmena propaluje a vtiskává. Vrstvením několika listů a vtlačováním tvarů do měkkého ručního papíru vzniká pozoruhodně syrová struktura, jež má najednou velmi blízko k informelu.
I když je pro Eduarda Ovčáčka příznačný racionální přístup, najdeme na Kampě i dílo poměrně emocionální a výmluvné. Je jím reliéf ve tvaru pootočeného čtverce, který je poskládán v přísném geometrickém sledu z nábojnic. Název Srpnové intermezzo I. a rok vytvoření 1968 hovoří za vše. Tak se v drobném příkladu, který pak Ovčáček ještě několikrát zopakuje, dostane dílo reagující na dobové události i do tvorby umělce, jenž se jinak interpretacím své doby vyhýbá.
Lettrismu zůstává Ovčáček věrný i v poslední době. Plátno už ale s technikou digitálního tisku ztrácí vlastnost osobního dotyku, plastického prožitku, jako tomu bylo před padesáti lety. Písmena a čísla výtvarník dál vybírá podle subjektivního klíče (například číslice 3 se váže k umělcovu datu narození 1933), ale nevyznívají již tolik působivě. Vedle digitálních tisků a pedagogické činnosti na Ostravské univerzitě, se Ovčáček věnuje v současnosti také geometrickým dřevěným plastikám. Některé v duchu minimalismu nechává působit pouze prostřednictvím základních tvarů, jenž jsou natřeny komplementárními barvami. Jiné charakterizuje jako věžovité struktury, které by v případě možnosti realizace mohly být vytvořeny i v několikametrovém měřítku. Sám Ovčáček je nazývá architektony.
Eduard Ovčáček zůstává ve své tvorbě výrazným solitérem, jeho míra experimentátorství jej řadí spíše do generace přelomu 50. a 60. let, ale ve skutečnosti svou schopností přijímat nové vjemy doby oslovuje i v 21. století.
______________________________________________________________
Eduard Ovčáček: Ve zkratce / Muzeum Kampa / Praha / 2. 12. 2011 – 5. 2. 2012
______________________________________________________________
foto: Michal Hančovský
