RE: Rembrandt & Co. není z vody

V úterý 10. ledna podvečer mne požádala kulturní redakce ČT1 o komentář k výstavnímu programu Národní galerie v Praze na letošní rok a k tomu, že na plánované výstavě s názvem Rembrandt a Co. bude jen jeden či dva obrazy slavného malíře.

Řekla jsem, že NG jen stěží může vůbec fungovat, když ministerstvo kultury jako zřizovatel neřešící finanční situaci, a že dokud budeme mít takové ministerstvo a ministry, jaké máme, nemůžeme čekat žádné světové výstavy. V té souvislosti jsem dodala – pochvalně míněný – bonmot, že nejtěžší je vždy vařit z vody. Dále jsem vysvětlovala, že přitažlivý název výstavy, postavené kolem jednoho slavného jména, je běžná praxe všech světových muzeí umění. A na závěrečnou otázku, zda lidé raději chodí na starší nebo nové umění, jsem odpověděla, že mám dojem, že největší úspěch má to, co odpovídá „maloburžoaznímu vkusu“, jako třeba Ženíšek, Radimský či Uprka.

Redakce použila některé věty z rozhovoru v sestřihu podle svého vlastního záměru. Na to má televize jako médium právo a v tomto případě se nedomnívám, že by došlo k zlovolné manipulaci. Výsledek mohl – ale nemusel – vzbudit jiný dojem, než jsem původně mínila. Jedinou možnou reakcí na posuny významu v televizi by bylo zásadně rozhovory odmítat. Domnívám se však, že odborníci jakéhokoli oboru, a zejména v kultuře, si takovou povýšenost nemohou dovolit. Pokud jde o seriózní média – a tím první program veřejnoprávní televize stále ještě je - mají podle mého mínění dokonce povinnost vůči veřejnosti své komentáře poskytnout. Navíc jde nesporně o veřejnou prezentaci vědeckého oboru, v tomto případě dějin umění. Víme snad již všichni, že kvalitní vědecká práce je pouze jednou stránkou naší činnosti, tou druhou je zprostředkování jejích výsledků veřejnosti. A domnívat se, že informování o činnosti historiků a muzeí umění zajistí PR specialisté, kteří zároveň udrží vše plně pod kontrolou, je iluzorní.

Záznam zmiňované reportáže (zde)