V úterý 22. listopadu večer zavládla v koncertním sále Domu U Kamenného zvonu slavnostní atmosféra: zahajovala se zde dlouho očekávaná výstava Bohuslava Reynka. Na vernisáži byli přítomni i oba umělcovi synové a celý večer se nesl v duchu vzpomínání na „malého velkého“ básníka, malíře, kreslíře, vydavatele, překladatele a v neposlední řadě také grafika.

Místnosti s díly až po okraj naplnil kolébající se davem, který ve své početnosti a hlučnosti ostře kontrastoval s intimností malých formátů Reynkových grafik. Pokud bychom totiž chtěli umělcovu osobnost stručně charakterizovat, bude to právě touha po samotě a tichu, kterou nacházel v rodném Petrkovu u Havlíčkova Brodu.

S Petrkovem je spojený celý Reynkův život. Zde se roku 1892 narodil a rodný statek později opustil jen párkrát. A to kvůli krátkým, předčasně přerušeným studiím v Praze a kvůli cestám po Francii. Počátky Reynkovy umělecké tvorby se nesly ve znamení básnické a překladatelské činnosti. Pro vydavatelství Josefa Floriana ve Staré Říši objevoval básníky francouzského, německého a švýcarského původu. Na začátku 20. let se Bohuslav Reynek setkal se sbírkou Ta vie est la švýcarské básnířky Susanne Renaud, kterou se rozhodl v Grenoblu osobně navštívit. O pár let později se v tom samém městě konala jejich svatba . Po dlouhých deset let trvalo každoroční přejíždění mezi venkovským Petrkovem a rušným Grenoblem, aby se pak v roce 1936 natrvalo usadili v Petrkovu.

Od raných studentských let kromě překládání a skládání básní Bohuslav Reynek zachycuje svět okolo sebe také pomocí uhlu či pastelu. Na výstavě jsou k vidění i jeho olejové portréty z 10. let, na kterých v klidných a téměř klasických pozicích zobrazuje své nejbližší. K oleji se pak po letech zase vrátil, aby v roce 1949 namaloval obrazy Krvavý pot a Marie pod křížem, ve kterých se odráží temnota a úzkost tehdejší doby. Obě plátna najdeme v kapli v přízemí Domu U Kamenného zvonu. Oleji se Reynek příliš nevěnoval, je ale dobré na tuto část jeho tvorby nezapomínat. Právě výrazné nánosy barev poskytují obrazům plastičnost, již v grafice nenajdeme, a již zobrazované náměty činí expresivnějšími.

Na začátku 30. let se Bohuslav Reynek seznámil s grafickými technikami a po nastudování příručky od T. F. Šimona se pustil do prvních suchých jehel a leptů. Jak podotýká v dokumentu Josefa Protivy Jak žije básník − který je na výstavě možno shlédnout − sám Bohuslav Reynek, obě stránky jeho díla − grafická a básnická − zůstávají od sebe odděleny, jako dva rozličné pohledy na jeden svět. Ačkoliv to tak někdy může vypadat, Reynek nikdy nevytvářel své grafiky jako ilustraci ke svým básním. Nakonec ale je třeba podotknout, že k úplnému představení umělcovy osobnosti je třeba zmínit obě stránky jeho díla, jak je to právě na výstavě zdůrazněno. Uprostřed místností se na velkých volných panelech pohupují umělcovy verše, a tak dochází k přirozenému prolínání grafického a básnického díla, aniž by se vzájemně narušovaly.

Výstava začíná v 2. patře a postupně se seznamujeme se zásadními Reynkovými náměty. Kromě Petrkova a drobných profánních výjevů z venkova je pro umělce příznačné silné katolické cítění. Reynkovou ojedinělou schopností je však um zachytit staro- a novozákonní scény v prostředí jemu a tehdejším lidem známém. Za všechna takto zobrazovaná díla mluví grafika Ukřižování se zahradou z roku 1967. Tichý a klidný výjev zde probíhá na dvoře venkovského stavení. Lidské měřítko a okolí opuštěného dvora působí však velmi truchlivým dojmem. Jednoduchý koncept − rozdělení výstavy na díly podle témat − se ukázal jako šťastné řešení. Na rozdíl od suchého chronologického řazení zde můžeme jednoduše vidět, jak se Reynek po celý život vracel stále ke stejným tématům a některá vlastně nikdy neopustil.

Dalším významným počinem v Domě U Kamenného zvonu je vystavení velkého počtu Reynkových grafických cyklů a také ukázek experimentální techniky cliché-verre, která spočívá v kombinaci fotografické a grafické techniky. Na těchto dílech spolupracoval Reynek se svým synem Danielem. Reynkovy grafické cykly jsou velmi vzácnou záležitostí, některé vytiskl umělec sám v Petrkově v malém počtu nákladů. Například cyklus o Jobovi, který je vystaven v plném počtu grafických listů, vyšel v Petrkově v letech 1948 až 1950 v nákladu jen několika tisků. Jedná se o velmi uhrančivou a působivou záležitost, na výstavě je ale zrovna cyklus poněkud nešťastně vystaven v malé spojovací chodbě, kde se návštěvník těžko soustředí.

Vcelku ale výstava v Domě U Kamenného zvonu odpovídá důstojné poctě Bohuslavu Reynkovi. Na závěr je příhodné připomenout, že letos proběhlo výstav k oslavám 40 let od Reynkovy smrti povícero. V létě se bylo možno s umělcovým dílem potkat v Litomyšli, Kroměříži, Chrudimi a ve Vysokém Mýtě. Pražská výstava tak přebírá pomyslnou štafetu, aby ji ve velkorysém plánu slavnostně a také úspěšně završila. A otevírá rovněž otázku, zda Reynkovo dílo opravdu žije i nadále, jak by si to odborníci a starší generace jistě přála. Stačí totiž letmý pohled do prostor galerie, aby si člověk uvědomil, že mladé návštěvníky výstav už dnes láká spíše dějovější a intelektuálnější projekty než náměty z Písma a z osamělého venkovského stavení.

______________________________________________________________

Bohuslav Reynek / GHMP: Dům U Kamenného zvonu / Praha / 23. 11. 2011 – 29. 1. 2012