Užívat dne jako Ivo Křen

Mezitím co OGL dokumentuje zásadní kroky rekonstrukce lázeňské budovy, probíhá ve stávajících prostorách výstava grafika, teoretika umění a hédonisty Ivo Křena Carpe diem…

Původně měla být výstava umístěna pouze v prvním patře galerie, v tzv. grafickém kabinetu, hlavní prosotry čekaly na tvorbu Květy Pacovské. Její prezentace však musela být ze zdravotních důvodů zrušena. Barevné linoryty Ivo Křena tak zasahují i do spodního patra budovy. Ačkoliv bylo toto řešení dopředu neplánované, je jen dobře, že máme příležitost shlédnout Křenovy grafiky v takovém počtu. Pestré živoucí barvy nanášené v několika vrstvách, vizuálně se přibližující malířské technice, vypovídají o životní filosofii tohoto autora, jenž v prostých skutečnostech nachází neobyčejné radosti: „Stojí mi za to být udiven a nechat se okouzlovat maličkostmi. Hledat, pozorovat, překvapovat a bavit sám sebe. Užívat si toho, že mnohé věci, dříve zcela přehlížené v překotné honbě za stále novým a zvláštním, stále zůstaly připravené být objeveny.“

Na téměř padesáti rozměrných linorytech jsou zobrazeny motivy přírodní a krajinné, často s literárně melancholickým pojmenováním (Ticho v krajině, 2010, Skryté místo, 2010, Přivolávač deště, 2004, Vůně slunce a oblohy, 2004). V nemalém množství se zde objevuje téma zahrady. Názvy jako Utajená zahrada (1998), Rajská zahrada – věčné hledání touhy, (1999) či Podzimní zahrada (2003) napovídají, že je v nich skryto něco hlubšího. Kurátorka Galerie umění Karlovy Vary Božena Vachudová v katalogu k výstavě v nich nachází význam „(…) i ve smyslu zahrady dávné, bájné, či dokonce zahrady duše, zahrady milenecké, přátelské....“. Symbolickým způsobem pracuje Ivo Křen také s barvou. Například v sérii Hledání v době neklidu I.–IV. (2009) jsou tmavé tóny od prvního listu k poslednímu zesvětlovány. Z černého neklidu jako by se vytrácelo vše negativní a zůstala bleděmodrá, barva klidu a důvěry. Propojení symboliky místa a barev můžeme velmi dobře sledovat v díle Zahrada zlatá a modrá (1999). Zahrada je zde opět místem ke „zklidnění vnímání, zvýšené citlivosti pro uvědomování si drobných krás“ (Křen), zvolené barvy tento meditativní účinek podtrhují.

V protikladu k někdy až ornamentálním linorytům jsou v OGL k vidění i rozvernější „myšáci“. A přestože se vymykají Křenovu hlavnímu grafickému zájmu, stali se oblíbenci liberecké výstavy. Autorem pravděpodobně definitivně uzavřená série obsahující pouhých pět listů vznikla na základě osobních zážitků z pozorování skupinky turistů, jak zachycují sami sebe pod vrcholkem Grossglockneru. „Lidé se na desce spořádaně střídali a nasazovali úsměvy. Náhle mi tato scéna připadla mile bizarní: toto byl

prvotní iniciační impulz pro rozvíjení "příběhu".“ Tak se zrodila myšlenka vytvořit rodinku cestujících Mickey Mousů, populární disney figurky, jejíž „sýrový úsměv“ ironicky zastupuje chování turistů – amatérských fotografů před světově proslulými dominantami. „Myšáky jsem dotiskoval do vybraných grafických listů, které jsem dělal před lety z důvodu fascinace strukturami, přírodními tvary, vykopávkami či starověkými stavbami. Název místa "dovolené" byl přizpůsoben zobrazenému motivu - pro mne byl součástí hry se slovy a představou (…).“ Touto hrou, kterou chtěl Křen pobavit sebe i druhé, vznikly grafiky Byli jsme tady – Boloňský lesík (diapozitivy z dovolené), Kjóto I., II. (všechny 2008 (1995), Výlet do Egypta a Překvapení v poušti (oba 2009).

Linoryty vznikají z mnohonásobných barevných soutisků. Ačkoliv se jedná o technicky i časově velmi náročný postup, autor si i v tomto procesu uvědomuje „(…) moment opakovaného užívání si radosti z toho zázraku, kdy se s každou barvou něco rodí pod rukama.“ A jak tvrdí Ivo Křen, „Člověk se nesmí brát sám před sebou příliš vážně.“

______________________________________________________________

Ivo Křen: Carpe diem / Oblastní galerii v Liberci / Liberec / 22. 9. 2011 – 11. 12. 2011

Ivo Křen (nar. 1964 v Pardubicích) je členem Unie výtvarných umělců ČR, Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jako teoretik a grafik působí ve sklářské skupině Rubikon.