Jan Pfeiffer: účast potvrzena

Na rozsahově drobné výstavě Spoluúčast v komorním prostoru Galerie Etc. představil Jan Pfeiffer ve spolupráci s kurátorkou Terezou Stejskalovou čtyři animace vzniklé v různých časových obdobích. Všechny krouží kolem jednoho tématu: spoluúčasti na kolektivních představách o (sociálním, urbánním i utopickém) prostoru, ve kterém sme žili, žijeme, nebo bychom žít chtěli.

Jméno mladého umělce Jana Pfeiffera je čím dál tím viditelnější lodičkou plovoucí po českých i zahraničních uměleckých vodách. Od svých studií na pražské Akademii, které jen před nedávnem završil, se mu podařilo realizovat několik samostatných výstav doma (např. účast na cyklu GHMP Start up, samostatná výstava Omezený přesah v Galerii mladých) i v bližším či vzdálenějším okolí (Urbanizmus paměti v Open Gallery v Bratislavě, Right in front of me v Museo Laboratorio di Arte Contemporanea v Římě). Jeho práci je možné znát i z minulého ročníku Street for Art, nebo z četných workshopů a diskuzí, kterých se účastní, nebo které sám vede.

Výstava Spoluúčast představila kurátorský výběr čtyř animací vzniklých technikou gumované kresby a tematicky navazovala na témata, která stojí u Pfeiffera v popředí: veřejný prostor, urbanizmus, architektura, utopie, vztahy sociální reality a neformálních strategií, které do ní zasahují. Jednou z nevýraznějších částí Spoluúčasti byla instalace a formát animací, které těžkým tématům dodávaly nadhled. Vytříbený cit pro instalaci můžeme sledovat napříč celou Pfeifferovou výstavní činností. Tento fakt můžeme možná − kromě jeho oddanosti myšlení o prostoru − připsat i jeho kurátorskému angažmá v pražské Galerii Pavilon. Dřevěná konstrukce uprostřed výstavního prostoru Galerie Etc. vytvořila pomyslný monument, na který se zmiňované animace projektovaly jako tiché, živoucí memento.

Vtipnou, odlehčenou a lehce provokativní sondou do politické kultury byla nejmladší z animací, Spoluúčast. Ta tematizovala mocenské síly a politická rozhodnutí zástupným symbolem vládnoucí lavice. Otevřenost, uzavřenost, pohodlnost či nepohodlnost lavic podle Pfeiffera může vypovídat o tom, jak se v daném státě vládne. Uzavřené lavice českého senátu tak skýtají prostor pro esemeskování či utajené praktiky zákonodárců, zatímco například otevřené lavice britského parlamentu bez stolíků, kde je politiky vidět od hlavy k patě, příliš nekalých aktivit (alespoň) ve vládní místnosti nedovolují. Animace se divákovi odehrávala ve výši kolen. Pohled z vrchu na „ty nahoře“ relativizoval jejich důležitost a rušil pomyslnou hierarchii. Jakoby měl divák v moci, co se vlastně v lavicích opravdu děje.

Druhou animaci, zatím beze jména, bylo naopak nutné sledovat s mírně zakloněnou hlavou. Toto defilé monumentů připomínající sochařské tvarosloví neurčitého totalitního (?) režimu na formátu ležící A4 těsne nad hlavou, tak strácelo svoji výhružnost a apelativní charakter. Rychlý sled jednotlivých motivů ještě k tomu ukazoval přechodnost absolutní pravdy těchto monumentů. Další čerstvá, také ještě nepojmenovaná animace, byla naopak Pfeifferovým záznamem výsledků workshopu, na kterém měli účastníci navrhnout ideální město.

Pfeifferovy komentáře veřejného prostoru a jeho sociálních konotací jsou nevtíravé, vtipné a skvěle technicky i instalačně zvládnuté. Mohou však mít jednu nevýhodu. U tak frekventovaného a zpolitizovaného tématu, jakým veřejný prostor bezpochyby je, je dobré vědět, na čí straně který mluvčí stojí. U Pfeiffera není jasné, zda je jeho postoj kritický, nebo afirmativní a žádná barva uniformy nenapoví, ke které straně barikády náleží. Tento odstup ale z jiného úhlu pohledu může být Pfeifferovým esem v rukávě: nebýt na ničí straně si totiž může dovolit opravdu málokdo.

Na závěr si dovolím ještě drobnou polemiku s kurátorským textem. Píše se v něm, že „posunutá prostorová i časová perspektiva nám umožňuje vnímat lidskou komunitu z totálního, „božského“ pohledu.“ Myslím si, že uvozovky u slova božský, jsou zde víc než na místě. Spíše než božský pohled je to totiž Pfeiffrova citlivá lidská perspektiva zevnitř sociálního bytí, jenž mu dovoluje z fragmentů skládat celky, ke kterým se chceme vztahovat.

______________________________________________________________

Jan Pfeiffer: Spoluúčast / etc. gallery / Praha / 5. 10. - 30. 10. 2011

 

Zuzana Jakalová | Zuzana Jakalová (*1986) je kurátorka a kultúrna manažérka; pracuje ako kurátorka v pražskom Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi. Pôsobila ako kurátorka rezidenčného programu Centra pro současné umění MeetFactory v Prahe. Od roku 2012 bola kurátorkou Prádelny Bohnice, umeleckého priestoru a galérie v psychiatrickej liečebni na okraji Prahy. Vyštudovala Fakultu humanitných vied Karlovej univerzity v Prahe a Teóriu interaktívnych médií na Masarykovej univerzite v Brne. Absolvovala stáž na Akademie der Bildenden Künste vo Viedni. Diplomovú prácu venovala ekofeministickému ponímaniu etiky starostlivosti ako stratégii súčasného umenia. V súčasnosti je doktorandkou na FaVU VUT v Brne, kde skúma témy emocionálnej práce a inkluzivity v inštitúciách súčasného umenia. Skúma témy spojené so starostlivosťou, emocionálnou prácou, telesnou normativitou či toxicitou v širších politických, společenských a ekonomických kontextoch. Bola členkou komisií MKČR, FPU, IDU a.i. Publikuje vo Flash Art CZ / SK, A2, Artalk.cz, Kapitál a ďalších médiách.