V sobotní příloze LN vyšly dva zajímavé články – Tomáš Pospiszyl se věnuje výstavě malíře Jiřího Matějů, představitele abstraktní geometrické malby, který nevystavuje často. V prostorách Staroměstské radnice prezentuje pouze deset pláten, která, jak říká autor článku, dokážou člověka doslova obklopit. „Kombinace čistých i prolínajících se barev, kontrasty teplých a studených tónů, střet pravidelnosti a odchylek od zavedeného řádu vytvářejí často dramatické efekty. V těch nejlepších obrazech Matějů kombinuje chvějivé barevné plochy s tvrdými, kresebně jemnými čarami.“ Zdeněk Lukeš představuje v LN výstavu nizozemského studia NL Architects, která se koná v Galerii Jaroslava Fragnera: „Na pražské výstavě najdeme řadu výrazných nápadů, jak oživit město propojením zdánlivě protichůdných provozů – např. bar, na jehož střeše je basketbalové hřiště (získali za něj cenu Mies van der Rohe Award), série atrakcí využívající mrtvé zóny pod betonovou dálnicí, kde se dá vytvořit skateboardové hřiště nebo plavecký bazén…“

Právo otisklo další z mnoha rozhovorů s Romanem Týcem, který se týká jeho současné výstavy Vykradač hrobů. Vedle již několikrát opakovaného vysvětlení autorova záměru, s nímž výstavu připravil, zaujme odpověď na otázku, proč o sobě tvrdí, že není umělcem: „…Nejsem ten druh umělce, který by vyráběl umění, kreslil obrazy a každé dva roky někde uspořádal výstavku. Ani nemám akademické vzdělání, což mi mnozí z kritiků s chutí předhazujou. Žiju život a pracuju konceptuálně. Výtvarné umění je pro mě komplikovaný způsob, jak světu neverbálně referovat o svých myšlenkových pochodech nebo zkušenostech. Sám jsem překvapený, že ze mě nějaká díla lezou, podvědomě se tomu bráním.“

V Magazínu Práva najdeme článek Terezy Musálkové o sprejerech, kteří začínají svou tvorbu prezentovat nejen na ulici, ale i galeriích. Pomáhá jim v tom především pražská Chemistry gallery, jež se zaměřuje na mladé umělce. Letos připravila výstavu třem sprejerům s přezdívkami Pasta Oner, Point a Tron. První jmenovaný tam má v současné době samostatnou výstavu. Přestože se jedná o výtvarníky, kteří se prosadili o oblasti graffiti, není to na jejich tvorbě připravené pro půdu galerie na první pohled mnohdy znát.

V MF Dnes vyšla z pera Radima Kopáče recenze na výstavu Luciferův efekt, která se koná v pražském DOXu. Autorovo hodnocení můžeme shrnout krátkou citací: „Luciferův efekt je výstava přirozeně kritická, má potenciál provokovat, pobuřovat. Vždyť záběry z koncentračních táborů, z věznic, z masových přísah na ikony nacismu, komunismu nebo mafiánského kapitalismu jsou opravdu nehezké. Jak to, že se člověk dokáže tak snadno vzdát ideálu dobra a vydat se pohodlnou, oportunistickou cestou zla? Po kořenech sice výstavní projekt nepátrá, i tak je však působivý.“

Zlínské vydání MF Dnes přináší rozhovor s ředitelem Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně Václavem Mílkem. Tématem je stěhování galerie ze zlínského zámku a Domu umění do prostor nově vznikajícího Baťova institutu. Tam bude lepší technické zázemí pro uchovávání sbírky i větší prostory.

Deníky Zlínského a Olomouckého kraje upozorňují na výstavu Dalibora Chatrného v Muzeu umění v Olomouci. Výstava průřezem tvorby šestaosmdesátiletého výtvarníka – nejstarším vystaveným artefaktem je kresba z roku 1963, nejnovější díla jsou z letošního roku.