Američan, Rus a Knížák

Při své poslední návštěvě Veletržního paláce jsem si vzpomněla na vtip ze série humorných historek o Američanu, Rusu a Čechovi. Američan, Rus a Čech jsou v pralese zatčeni kmenem kanibalů. Jeho náčelník jim dá dvě koule a prohlásí, že ten, kdo mu předvede s koulemi něco, co ještě neviděl, dostane svobodu. Po akrobaticko-gymnastických vystoupeních Rusa s Američanem, jež jsou oba snědeni, přijde na řadu Čech. Když vyprší stanovená časová lhůta na nácvik čísla s koulemi, jde se náčelník podívat, co mu Čech ukáže a s hrůzou zvolá: „To jsem ještě neviděl! On jednu kouli ztratil a druhou rozbil.“ Jako Čech, jež permanentně předvádí čísla, která ještě nikdy nikdo neviděl, se chová ve své funkci generálního ředitele NG Milan Knížák. Jeho poslední vystoupení nese název politika ceníku vstupného.

Je zbytečné stále dokola omílat problémy spojené s působením Milana Knížáka v čele Národní galerie. Jen na úvod připomeňme dvě nejvýraznější kauzy loňského roku: volbu umělce, který bude zastupovat Českou republiku na benátském Bienále a neuskutečněný odchod Milana Knížáka z funkce ředitele spojený s konkurzem na toto místo. Mimochodem je možné, že termín 31. srpna stanovený ministrem kultury pro ukončení Knížákova působení v této instituci opět není definitivní.

Nový kousek, kterým se Národní galerie předvádí, nedosahuje sice takového významu, jako tyto kauzy, podobně jako ony je však kouskem doposud nevídaným. Národní galerie zrušila vstupné na jednotlivé výstavy, respektive ke každé výstavě přistupuje individuálně tak, že zakoupení vstupenky není pro návštěvníka příliš výhodné. Je třeba připomenout, že do stálých expozic NG není vstupné zdarma, což je praxe v zahraničních galeriích běžně užívaná. Vstup do celého objektu Veletržního paláce stojí 250 korun, to je cena vysoká, ale vzhledem k rozlehlosti paláce akceptovatelná. Za výstavu Od Moneta k Warholovi zaplatil návštěvník 200 korun − to je vzhledem ke 250 korunám za celý palác nepřiměřené, ale stále ještě únosné.

Vrcholem nové politiky ceníku vstupného je však výstava Cena 333 NG, pro niž neexistuje speciální vstupenka a ten, kdo ji chce vidět, si musí koupit lístek do celého Veletržního paláce za zmíněných 250 korun. Nic osobního proti nikomu z letošních finalistů (mezi kterými jsou nadějní výtvarníci), ale špatně nasvětlená a nepříliš dobře instalovaná komorní výstava jedenácti začínajících umělců na chodbě pátého patra Veletržáku za takto vysoké vstupné nestojí. Jakousi formou útěchy se pro vykrvácenou peněženku naštěstí stala instalace studenta VŠUP Aleše Nováka probíhající v rámci výstavy finalistů.

Vypadá to, že se našel někdo, kdo byl schopen si z celé instituce Národní galerie tak trochu vystřelit a ještě svůj kousek propašovat za zdi galerie. Novák sice nezískal hlavní cenu, ale porotce jeho instalace pobavila natolik, že mezi sebou vybrali 333 korun a udělili mu Cenu poroty za instalaci různých předmětů na různých místech určených i neurčených k vystavování. Přecpaný odpadkový koš vedle výtahu, nedopitá Coca-Cola uprostřed výstavního sálu, rozcumlané bompary přilepené na okenní tabulce, slepená mýdla na dámských a zubní kartáčky na pánských toaletách. Novákův infantilní humor nakonec přebije ztrátu financí i prázdnotu rozléhající se Veletržním palácem. Otázkou však zůstává, jaký nevídaný kousek předvede Milan Knížák příště a jestliže při něm bude ještě čemu vůbec dát smát.

Fotoreport z výstavy zde