Vernisáž výstavy studentů a pedagogů ateliéru Sochařství 2 Fakulty výtvarných umění VUT v Brně se uskuteční 4.6.2010 v 18h v prostorách Malé Ameriky (přístup od tramvajové zastavky Nové Sady přes parkoviště, Hybešova 1)
Vernisáž výstavy: 4.6.2010 v 18h
Úvodní slovo: PhDr. Jiří Valoch
Trvání výstavy: 5.6. – 30.6. 2010
Již podruhé, tentokrát v 1. patře bývalé skladové budovy Českých drah, se uskuteční výstava čtrnácti studentů a dvou pedagogů ateliéru Sochařství 2 Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Tak jako výstavní prostory v pražském Karlíně, DOXu nebo brněnské Wannieck Gallery, se tak opět i Malá Amerika na čas stane dalším výstavním industriálním prostorem, avšak s tím rozdílem, že se jedná o surový nezrekonstruovaný prostor. Právě tato výjimečnost prostoru dala možnost vzniku ojedinělé výstavy, tvořené z děl, které by jinde nebylo možné zrealizovat.
Výstava, sestávající se z magisterských, bakalářských a ročníkových prací, včetně prací pedagogů, nabídne divákům celé spektrum „prostorového umění“, od klasické sádrové figurální plastiky, abstraktní kamenné skulptury, přes jemné ručně tkané artefakty z ovčí vlny či naopak železné objekty modelované trhavinou, až po skleněné, světelné, zvukové instalace včetně videoinstalací. Zatímco některá díla vznikala pro konkrétní místo přímo v prostorách Malé Ameriky, jiná, jako např. objekty, skulptury a videa vznikaly z technických důvodů na fakultě nebo v zahraničí, v případě Ladislava Plíhala pak dokonce v areálu pardubické firmy Explosia, za použití celosvětově známého Semtexu. Za povšimnutí stojí především díla Michaely Venclové, jejíž práci mimo jiné otiskl newyorský časopis New Glass Review 31, která přímo pro dané místo vytvořila křehkou fyzicky přístupnou a opticky velmi působivou pouhým vánkem se chvějící instalaci z tabulového skla; dále pak průchozí vibrující zvuková instalace Kateřiny Joselové; video Oldřicha Moryse, vytvořené na stáži ve Španělsku, jejíž podstata tkví v jednoduchém leč působivém konceptu českého textu čteného cizinci bez vědomí, co čtou; elastické lukoprénové
objekty Jiřího Schlossera, vytvořené jako vysavač vzduchu z děr nalezených v podlaze; nafukovací objekt Pavlíny Jindrové, svařený z nákupních igelitových tašek posbíraných v
supermarketech; oděvní svršky a jiné artefakty Pavlíny Komoňové převážně s erotickým podtextem; videoprojekce Jany Richenbachové, ze dvou míst současně promítané na
2 pokovaná tabulová skla, násobící promítaný obraz; průchozí monumentální kruhová obruč Barbory Jerouškové, vpasovaná mezi dva nosné sloupy; organický sloup Matěje Řízka, tvořený sádrovými odlitky lidských nohou; dílo hosta výstavy, rumunského stážisty Alexe Ciobotaria v podobě kamenné křivky a díla dalších studentů. Současně se studentskými a absolventskými pracemi lze na výstavě spatřit také díla obou pedagogů – vedoucího ateliéru Jana Ambrůze, který v poslední době proslul svými labilními a křehkými instalacemi z tabulového skla, zavěšovaného v prostoru či vpasovávaného do nik zdí, nebo naopak v kombinaci s přírodními materiály jako je bambus a šišky, kterými se prezentoval nedávno v Dánsku a USA; – a jeho asistenta Pavla Korbičky, který pro dané místo vytvořil pochozí světelnou instalaci, založenou především na křehkosti skleněných neonových trubic, jehož druhou světelnou instalaci lze současně navštívit ve schodišťové hale Domu pánů z Kunštátu Domu umění města Brna.
