Modrý oči, žlutý zuby, černý myšlenky: Vladimír Skrepl v Kuřimi

Vladimír Skrepl: Modrý oči, žlutý zuby, černý myšlenky / Galerie Ad astra / Kuřim / 3. 3. – 4. 4. 2010

V galerii Ad astra v Kuřimi končí 4. dubna výstava Vladimíra Skrepla „Modrý oči, žlutý zuby, černý myšlenky“, kde je představena autorova nejnovější malířská tvorba. A je hned několik důvodů, proč si pospíšit a na výstavu se ještě vypravit.

Jedním z nich je samotná galerie Ad astra se svým galeristou Petrem Novotným, který neúnavně a s velkým nadšením představuje současnou, zejména malířskou tvorbu českých ale i slovenských umělců, a to i z řad čerstvých absolventů vysokých uměleckých škol. V ústraní, v prostorách mírně zpustlého zámečku na okraji Kuřimi, mimo velká města a centra funguje galerie, prezentující ten nejkvalitnější výběr současné malířské tvorby a nabízející staronovou příležitost jet za uměním.

Hlavním lákadlem je samotná výstava Vladimíra Skrepla, výrazné postavy české umělecké scény, která vzbuzuje vášně. Skrepl (nar. 1955), vystudovaný historik umění, umělec-autodidakt, nedbá na akademické postupy, převrací pravidla a zavedené kánony v umění, dráždí zdánlivou lehkovážností a bezprostředností v malbě.

Skrepl patří ke generaci umělců, které v osmdesátých letech hluboce inspirovala vlna postmoderny a  neoexpresivní malby, zejména ta, kterou v Německu představovalo hnutí Neue Wilde. Jejich výrazovým prostředkem byla  pestrá barevná škála, expresivní gesto a tvarová zkratka, zájem o narativitu a figuru, nespekulativní přístup k tvorbě, reagující na předešlou konceptuálně laděnou tvorbu. Jak sám Skrepl k tomuto období uvádí: „Tyto obrazy vyjadřovaly to, co jsme cítili kolem sebe, co jsme spontánně vyjadřovali v muzice, co odpovídalo našemu obecnému postoji. Nevyjadřovaly namáhavé hledání, ale bezprostředně reagovaly na to, co se dělo kolem.“ V roce 1984 představil Skrepl spolu s Martinem Johnem svoje obrazy tohoto ladění na výstavě v soukromém bytě na Smíchově. Následovaly legendární výstavy Konfrontace, kde se formulovaly otázky postmoderní a neoexpresivní tvorby a vlivy italské transavantgardy. Vedle Johna a Skrepla zde vystavovali Jiří David a Stanislav Diviš a autoři pozdějšího seskupení Tvrdohlaví. Skreplova tvorba znamenala radikální příklon  k nové estetice. Přestože později částečně vykročil z neoexpresionismu, spolu s Martinem Johnem a Jiřím Kovandou, směrem k novému konceptualismu, v jeho díle stále přetrvávají silně expresivní formulace. Nalézt lze i spřízněnost s tvorbou Jeana Dubuffeta a Jeana Michela Basquiata.

Autor se ve své malbě vyjadřuje v narativním příbězích a figurativních námětech, přičemž volba námětů je často náhodná, představuje určitý náhodný výsek, který umělci proletěl kolem hlavy. Příznačná je nechuť k okázalé reflexi a sebereflexi, nezájem o sdělení vlastního nitra. Typické je také svobodné míšení prvků, volba určitých symbolů, obrazy srdce, lebky, pohlaví. Na Skrepla se hodí označení  Nicolase Bourriauda, který ve své knize „Postprodukce“ charakterizuje současného umělce jako dýdžeje nebo programátora, který sbírá a mixuje nezávislé prvky reality, či již existujícího umění a vytváří z nich novou realitu, která odpovídá dnešnímu vnímání světa. Umělec je jako citlivá anténa-seismograf zachycují zdánlivě bez ladu a skladu události, situace, vybírá a třídí z miliónu vizuálních vjemů, podnětů a informací, bez nároku na absolutní pravdu, ale přesto se dobírá obecně platného sdělení, které odpovídá dnešnímu pluralitnímu vnímání světa.

Obrazy Vladimíra Skrepla na výstavě v Kuřimi představují sevřený výstavní celek, který spojuje expresivita, umocněná hutnými nánosy barev a jejich modelováním způsobující silný haptický prožitek, a téměř chuťový zážitek. Vrstvení barev a jejich plastičnost je zde výsledkem Skreplova usilovného hledání výsledného tvaru, který získává svoji podobu přemalováváním původního motivu. Přemalování, zničení a znovuvytvoření obrazu svědčí o Skreplově zuřivém hledání odpovídajícího výsledku, který se vzápětí zdánlivě ledabyle vynořuje z obrazu. Malby nesourodých témat s názvy jako „Joseph Beuys“, „Vláďa hyena“, „Afterparty“ nebo „Miluj svůj život“, překypují zběsilým tempem, spontánností výtvarného projevu, jsou drastické a drásající, zachycují děsy, halucinace proměňující se v noční můru, míchají banality, momentky a drastické situace. Jsou přeplněny symboly srdce, lebky, svíček, pohlaví, načmáranými nápisy, proklamacemi životních pravd jako „miluj svůj život“, nebo „štěstí“, výkřiky do světa. V sérii deseti drobnějších maleb nazvaných „Špatné myšlenky“ (2009) jsou nápisy a vzkazy součástí malby a spolu s barevnými skvrnami, nanášenými na plátno přímo z tuby, překrývají původní malbu. Nánosy barev, skvrn a vzkazů jako „život“, „moudrost“ nebo „strach“ jsou však na hranici čitelnosti a  dohromady tvoří celek, kde je důležitější výrazná estetická kvalita a než obsahové sdělení.

Expresivní výraz a temná poloha Skreplových obrazů je současně v kontrastu s ironickým odstupem a komentářem v podobě názvu díla, které tvoří druhou významnou polohu maleb. Na obraze s názvem „Chvíle štěstí“ je zachycena rodinka-matka se dvěma dětmi v plavkách, zřejmě někde na koupališti. Obraz vypadá jako fotky-momentky, které si běžně pořizujeme na dovolené na  památku, aby nám připomněly, jak jsme se měli dobře. Výjev na obraze ale neodpovídá předpokládané idylce.  Zjednodušeně formulované postavy podané hrubými tahy štětce laxně a trpně pózují na plátně, místo štěstí je to spíš znuděnost, co z nich vyzařuje.

Skreplova tvorba a jeho působení na Akademii výtvarného umění má silný vliv na mladou malířskou generaci autorů, k nimž patří Josef Bolf a jeho asociální náměty, motivy na hranici kýče, brutalita dětství a dospívání, noční můry a traumata, deformované polozvířecí postavy; Jakub Hošek a jeho napojení na subkulturu a hudební scénu, chápání umění jako součásti životního stylu, zapojení písma, kaligrafie a textů jako integrace celku, estetická stylizace a precizní malba se složitou technikou prořezávaných šablon; Václav Girsa s expresivní formulací a punkovým postojem; Petr Kožíšek používající expresivní narativní malbu bez temných poloh a mnoho dalších.

Marika Svobodová