Míla Preslová: 12 let / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 25. 3. – 9. 5. 2010

Míla Preslová

*22. 5. 1966 v Plzni. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér kresby prof. J. Svobodová, 1989 – 1990; ateliér malby – prof. J. Sopko, 1990 – 1993; intermediální ateliér – prof. M. Knížák, 1994 – 1996). Míla Preslová má za sebou na jednu desítku samostatných výstav u nás i v cizině; úplně první byla v dnes již legendární galerii MXM v Praze (1997). V Českých Budějovicích, konkrétně ve Wortnerově domě AJG, vystavovala v roce 1998 – Po(doba) obrazu (společně s Jiřím Matějů, Štěpánkou Šimlovou a Ivanem Voseckým). V roce 2003 se zúčastnila přehlídky Intermediálního ateliéru AVU prof. Milana Knížáka. Svými digitálními fotografiemi byla zastoupena na mnoha prestižních přehlídkách současného umění u nás i v zahraničí. Fotografie Míly Preslové má ve svých sbírkách například Národní galerie v Praze, Slovenská národní galerie v Bratislavě, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou nebo Neue Galerie am Landesmuseum v Grazu.

Míla Preslová se na výstavě, instalované ve Wortnerově domě AJG v Českých Budějovicích, představuje svou doposud nejrozsáhlejší kolekcí, kterou lze chápat jako určitou retrospektivu. Podtitul výstavy – 12 LET – má dvojí obsah. Jednak vymezuje časový úsek tvorby, která je zde představena, jednak je to věk jejího syna Tadeáše. V několika minicyklech (je to do jisté míry pro její tvorbu příznačné) jsou zde vystaveny více než čtyři desítky fotografií. Autorka pojímá fotografii jako koncept, jako konceptuální obraz. Na těchto artefaktech je hlavním aktérem buď ona sama, nebo její blízcí (syn, manžel, otec, matka).

Práce Míly Preslové měly a mají silně autobiografický charakter. Jsou to realizace, které se úzce váží k jejím nejbližším a k ní samotné. Je až s podivem, jak si autorka „vystačí“ s tímto relativně úzkým prostorem ryze osobních každodenností. Její výpovědi jsou vždy hluboce osobní a v tomto smyslu i osobitě ženské (ne ale feministické). Vycházejí ze zkušenosti, které autorku charakterizuje jako partnerku, dceru, matku apod. Zároveň také tlumočí emoce přesahující rodinnou a společenskou roli jednotlivce ve společnosti. Vypovídají o síle mezilidských vztahů a naději, které je provází. Je zde také přítomna lidská zranitelnost.

Míla Preslová vymezuje hranici vlastní umělecké osobnosti pomocí fotografií, které divákovi umožňují decentní pohled do jejího soukromí. To má své vymezené hranice; i když pracuje se svým tělem, nedá se hovořit i čistě „ženském umění“; její sdělení jsou obecnějšího rázu. Seriálová struktura jejích minicyklů umožňuje hru opakování. Tím upozorňuje na určité rozdíly v napohled stejných kompozicích, posunuje jejich vizuální i obsahovou platformu.

Fotografie Míly Preslové představují výtvarné střetávání přísných, daných a neodvolatelných zákonů s křehkou, ale živou a proměnlivou přirozeností člověka, jehož síla i naděje tkví právě v tomto neustálém zápase.

Mgr. Vlastimil Tetiva