V článku Třeštík s námi a zlé pryč publikovaném na Artalku 18. 2. 2009 se objevila poznámka vztahující se k nákupu děl Milana Knížáka pro Národní galerii v Praze samotným Knížákem. Proti ní se ohradila historička umění a bývalá kurátorka NG Magdalena Juříková, která se v zaslaném komentáři snaží uvést okolnosti tohoto nákupu na pravou míru:
Jelikož jsem pamětník a o tzv. nákupu Knížákových děl samotným Knížákem si snad jako přímý účastník pamatuji vše, ráda bych konečně tuto věc uvedla na pravou míru a zbavila tuto legendu /ne/zasloužené pozornosti.
Nákup se fakticky uskutečnil dávno před Knížákovým nástupem do funkce, nebyl však z důvodů nedostatku financí uskutečněn prakticky, čili peníze mu nebyly proplaceny. Dokonce šlo o několikaleté zpoždění. Snažili jsme se s tehdejším ředitelem Sbírky moderního umění Jiřím Gregorem tuto věc vyřešit získáním mimořádného příspěvku ještě před jeho nástupem, bohužel díky byrokratické ztuhlosti MK dorazily peníze až po usednutí mistra na trůn, takže kupní smlouvu si pak musel na obou stranách podepsat sám. Tehdy jsem to chápala jako nedopatření, dnes mi to připadá jako záležitost spadající do kompetence božích mlýnů a kategorie dějinných paradoxů, zejména když vidím, jak často se v tisku tento Knížákův „lapsus“ využívá. Tady se skuteně žádné arogance nedopustil. To jen tak na okraj, abychom byli objektivní my, když on toho schopen není. A mne snad nebude nikdo podezírat, že toto činím jako fanynka pana profesora.
Magdalena Juříková
17. 3. 2009
